Čas začínající číslem 47 je pro vás velkým zklamáním?
To samozřejmě je, ale tak nějak podtrhuje celou moji protrápenou sezonu. Nemohli jsme dodržet přípravu, i když ta závěrečná se mi docela povedla, a navíc jsem před čtyřmi dny asi něco špatného snědl. Nejspíš uzeného lososa. Takže jsem z toho chytl střevní potíže. Až včera mi skončily.
V jídelně v olympijské vesnici jste si toho lososa dal?
Ano, tam. Třeba mohlo jít i o úpal, prostě jsem nebyl v pořádku. Měl jsem i zvýšenou teplotu, ale všechny testy na covid byly negativní, tak jsem mohl zůstat ve vesnici.
Netrénoval jste tedy? Při vstupu na každý stadion tu přece teplotu měří.
Naštěstí jsem byl vždycky dopoledne před tréninkem v pohodě a teplota mi stoupala až večer, zhruba po čtvrté odpolední. Možná i proto, že tělo bylo unavené z toho tepla, co tu přes den je.
Měl jste obavy, abyste nebyl covid pozitivní?
Rozhodně. Když se mi udělalo špatně, myšlenky šly najednou úplně jinam: máš covid, 14 dní budeš někde v pr...., karanténa a ještě jsi mohl nakazit ostatní, třeba Kubu Vadlejcha. Ostatní si ze mě už dělali srandu, že jsem mrtvej, že mě odvezou v černém pytli. Naštěstí se covid nepotvrdil.
Maslák v rozběhu zaostal. Start ve štafetě? Nevím, jestli do ní patřím, řekl |
Žaludeční problémy hlásili v předchozích dnech také další členové výpravy, například vodní slalomářka Tereza Fišerová.
Já jsem sice nejedl nic zvláštního z japonské stravy, ale to můžete chytnout z čehokoliv, klidně můžete natrefit na zkažený meloun, nebo na nějaké jiné špatně skladované jídlo. A opravdu to vše mohlo být spojené i s místními teplotami. Trénujete venku, přehřejete se, do toho sníte něco, co váš žaludek nestráví právě nejlépe, a pak to dělá neplechu.
Před startem rozběhu jste tedy očekával, že to nebude vůbec dobré?Celou dobu jsem si říkal, že to bude v háji, ale dneska ráno jsem vstal tak nějak šťastně a fakt jsem se cítil dobře. Nevím proč, ale najednou jsem byl v pohodě, odjel jsem na stadion s dobrou náladou a věřil, že to bude dobré.
Jenže nebylo.
Nebylo. Dal jsem do závodu všechno, bojoval jsem, ovšem čas nebyl vůbec takový, jaký jsem chtěl. Chtěli jsme se dostat na úroveň mého letošního maxima.
Jak se vám závodilo ve zdejších 39 stupních na slunci?
Při rozcvičení jsem vtipkoval, že kdybych si během závodu lehnul, tak to není zranění, ale že jsem dostal infarkt. Při rozcvičení to bylo opravdu strašné, v závodě jsem už vedro tolik nevnímal. Ten závod proběhnete a jste po něm relativně v pohodě, tělo je na tu zátěž zvyklé a v necelé minutě ji zvládne.
V Tokiu vás příští týden čeká ještě čtvrtkařská štafeta. Chcete opět posunout národní rekord?
To bychom určitě chtěli, bohužel moje forma není taková jako v Kluži. Další kluci měli včera test a běželi ve formě, takže si asi dnes promluvím s trenéry co udělat, abychom měli to nejlepší složení a štafeta běžela co nejrychleji. Nevím, jestli do ní v téhle formě patřím.
Přepustil byste tedy své místo náhradníkovi Krskovi?
Je to možné. Ostatní kluci běželi test na 350 metrů a vypadali dobře, na čtvrtkařské časy 47 a líp. Jde o to sednout si a domluvit se co a jak.
Co bude dál s vaší kariérou? Je vám třicet let, láká vás ještě příští olympiáda v Paříži?
Původně jsem si myslel, že ne, že to až k Paříži už nedoklepu. Ale jak se teď hry posunuly a do Paříže zbývají jen tři roky, říkám si, že bych je ještě přece jen mohl zvládnout. Ale uvidíme, jestli na ně bude výkonnost a jestli budu zdravotně fit.
Věříte, že jste vaši výkonnost ještě schopný zvednout?
Určitě mám na to běhat rychleji než za 46 vteřin. V hale jsem běžel 46,19, tam jsem si ověřil, že to jde. Ale v přípravě jsem pak chytil covid a i když jsem si myslel, že mě neomezil, chyběl mi nějaký ten týden hrubého objemu, který bych teď potřeboval. Děláme v zimě hodně objemu, abychom z toho potom jeli celé léto, ale letos mi chybí. Ta příprava se sesypala.
