Někdejší reprezentant Tomáš Verner je ambasadorem šampionátu. Jeho tváří. Postaví se také on na brusle třeba při slavnostním zahájení?
„Při něm bych nerad chyběl, ale zda to bude na bruslích, to ještě netuším,“ usmál se.
Kromě toho může být v Ostravě částečně i v roli trenéra. To bude záležet na tom, zda se na mistrovství probojuje Jiří Bělohradský, jehož vede spolu s trenérkou Vlastou Kopřivovou.
„A k tomu se budu věnovat i dětem z bruslařské akademie, kterou jsem založil před dvěma roky,“ připomněl. „V ní učím dětičky od šesti let. Pro ně není lepší motivace než se podívat na šampionát a někde mimo si zabruslit. Díky dobré vůli pana Hadamczika, který má v Kravařích svou arénu, se nám ten sen splní. Vidět své vzory naživo a pak si sami na ledě něco zkusit, to dá dětem nejvíce.“
Jak daleko má váš svěřenec Jiří Bělohradský na Evropu?
Kvalifikační limit splnil, ale dalším je mistrovství republiky, které je dnes a v sobotu v Katovicích. Tam se ukáže, jak na tom bude. Jedno místo v mužské kategorii je jasné - to má Michal Březina, černý kůň soutěže. A druhý by mohl být právě mladý pán Bělohradský. Kopu ho do zadku dost často, aby na šampionát doskákal. Uvidíme. Když s ním nejsem zrovna já, tak ho trénuje paní Kopřivová, která má ještě pádnější ruku než já nohu.
Nemrzí vás, že už nebudete závodit, když je mistrovství v Česku?
Mrzí i nemrzí. Odpovím trochu pokrytecky. Na jednu stranu by mě domácí šampionát lákal, ale na druhou mi vyhovovalo bruslit co nejdále od domácího publika, protože před ním jsem cítil daleko větší tíhu z toho všeho očekávání. Závodit třeba i tady na Ostravské brusli bylo skvělé, ale pro mě to nebylo nejlepší prostředí. Možná bych se z toho tak trochu sesypal, i když teď ve třiceti letech už asi ne.
Takže...
Na závodění je už pro mě pozdě. Myslet si, že bych měl šanci proti těm osmnácti, dvacetiletým drakům, kteří trénují čtyři hodiny denně, by bylo naivní. Já už snižuji trénink, což není cesta vrcholového sportovce. Mohu odskákat za den tak dvě hodiny, abych byl připravený na různé exhibice. Těžko si už ale mohu myslet, že něco dokážu.
Zvládne šampionát černý kůň, jak jste nazval Michala Březinu?
Bude cítit zodpovědnost, bude muset unést vlastní ambice. Záležet bude i na tom, zda bude chtít něco měnit na poslední chvíli v závislosti na výkonech soupeřů. To je na něm. Ale je v dobrých rukách Rafala (arménský kouč Rafael Arutjunjanov), což je jeden z nejlepších trenérů světa. Ten si pohlídá, aby se z toho nesesypal.
Co byste Březinovi poradil?
Být jím, tak si připravím program, který je jistý, jeden čtverný skok. Může mu být jedno, jak zabruslí jeho soupeři, hlavně ať si odjede svoje a potěší ostravského diváka. Bruslař je vynikající. Je jen na něm, aby ukázal, co umí, a nechtěl o moc víc. Takže bych mu radil přijet, nekoukat napravo nalevo, zabruslit a spolehnout se na to, že ho budou tlačit diváci.
Mohli by mu pomoci i rozhodčí, když bude závodit doma?
To je zákeřná otázka... Nerad o tom hovořím. Ještě více než rozhodčí by mu ale mohli pomoci diváci. Ti mají moc, o které se často nemluví. Když aréna bude vyprodaná a reakce na Michalův program bude hlasitá a dlouhá, tak rozhodčí je pořád jen člověk a třeba podlehne i dojmu, že program byl lepší než ve skutečnosti. Divák může opravdu hodně pomoci, ale nechtějte, abych rozebíral, co rozhodčí mohou a co ne. Ale měli by Michala podpořit za to, co za ta léta odváděl a kolik toho to má odbrusleno. Hlavně vyzývám diváky, aby Michala vzali za vlastního a pořádně to při jeho jízdě rozšoupli, protože rozhodčí se musí třást, až bude ťukat ta čísla.
