Jste první žena, která krajskou cenu podnikatele roku vyhrála. Znamená pro vás něco ten ženský element?
Já si toho ocenění hrozně vážím, je to ohromná čest. Z ženského hlediska na to ale úplně nekoukám. Muži i ženy, pokud mají chuť pracovat, tak pracují stejně dobře. Snad jen že ženy jsou matky, udržovatelky toho rodinného ohně, tak někdy mají horší podmínky. Musí zvládat nejen práci, ale i děti a domácnost, což je určitě náročnější. Proto se spousta žen vzdá kariéry a věnuje se dětem, na což se ale pak hodně těžce navazuje. Proto by bylo důležité, aby existovaly podpůrné programy, dětské skupiny a jesle, aby se ženy mohly realizovat a dosáhnout ambicí, které všechny na začátku, když je nám dvacet, máme.
Co v tomto směru pomohlo vám?
U mě to byla velká touha vyjet a zkusit pracovat mimo Českou republiku. Studovala jsem na Vysoké škole ekonomické a hrozně jsem chtěla někam do zahraničí, třeba na Erasmus. Podařilo se mi dostat se do programu CEMS na mateřské univerzitě, odjela jsem studovat a pak i pracovat do Barcelony. S manželem jsme potom spolu odjeli na dva roky do Velké Británie a následně do Singapuru. Jak ve Španělsku, tak v Británii jsem nikdy neměla problém najít práci. V Singapuru to bylo ovšem o dost těžší.
Proč?
Singapurský pracovní trh je dost uzavřený, cizinci nemají lehkou pozici. Buď musí být odborníci, nebo seniorní pracovníci, ale já jako absolvent VŠE s pár lety praxe jsem to měla těžké. Nakonec jsem se rozhodla založit pobočku ABO valve. Začala jsem objíždět potenciální klienty s letáky. Vše jsem se učila za pochodu. Sice jsme rodinná firma, ale když jsem v devatenácti letech odjížděla do Prahy, tak jsem nevěděla, kam mě život zavane, takže jsem se o pár let později musela o našich produktech učit sama. Celé mi to ale připadalo strašně zajímavé, byť to nebylo lehké. Každý úspěch je vydřený a zažila jsem i velké porážky.
Jak tedy vypadaly singapurské začátky?
Předně musím říct, že singapurská vláda má velmi snadný a srozumitelný systém, jak pro cizince založit firmu. Minimální kapitál, všechno naprosto jasné a většina administrativy byla vyřešená online. To mě ze začátku hodně povzbudilo. Singapur je navíc obří přístav, spojení do celého světa, technologický hub, obrovské příležitosti, a navíc dobré právní prostředí. Pro podnikání v jihovýchodní Asii je to nejlepší místo pro start. Byznys jsem budovala od píky, po poradě s rodinou a podporou mateřské ABO valve a především svého otce Miroslava Študenta, zakladatele rodinné firmy. Odpracovat jsem to musela však sama, nechala jsem si poslat letáčky, studovala jsem výkresy, na internetu jsem si našla různé firmy, ať už distributory, tak konečné uživatele, a prostě jsem za nimi jezdila a nabízela jim naše produkty. Říkala jsem jim výhody: vyrábíme v ČR, máme evropské certifikáty, máme nejen obyčejnou centrickou klapku, ale také klapky excentrické na ropu, na plyn, na vysoké teploty a další speciality. Jezdila jsem tak tři čtvrtě roku. První kontrakt, který jsem uzavřela, měl hodnotu asi 1,5 milionu českých korun. Pak jsem potkala současného ředitele naší singapurské pobočky, což nám dost pomohlo v rozvoji. Byl místní a měl řadu kontaktů.
Jak byl singapurský trh mentálně nastaven na fakt, že jste žena? Hrálo to roli?
Může se zdát, že v Singapuru nejsou ženy na vedoucích pozicích, ale opak je pravdou. Ženy tam velmi často zastávají vysoké pozice v byznysu. Je to velmi drahé město na život, takže ženy tam musí pracovat. Nutno říct, že v Singapuru funguje velké zázemí pro rodiny a pracující ženy. Třeba si mohou najmout hospodyně. V Česku zatím na tohle nejsme úplně mentálně nastavení, ale i toto zázemí dává řadě žen v Singapuru možnost se realizovat a jít za svým snem. Takže v Asii jsem nikdy neměla problém s tím, že jsem žena.
Je nějaký obchod, na který jste nejpyšnější?
Mám jeden nejoblíbenější. (úsměv) Shodou okolností je ze singapurské pobočky. Začal v roce 2018 a dokončili jsme jej loni. Je to odsolovací zařízení pro Marina East Desalination Plant pro město Singapur. Jsme generální dodavatel armatur pro tento projekt. Jsou to čtyři týdny, co v Singapuru slavili, že MEDP dodává pitnou vodu do vodovodního řadu. Pro Singapur je voda zásadní komodita a stále jsou dost závislí na Malajsii, která doslova „drží kohoutky“. Tlak na soběstačnost je tam tedy obrovský a postupně se jim to daří.
V jakém objemu zakázka byla?
Necelé dva miliony amerických dolarů.
Obchodní pobočky máte v Asii nebo Jižní Americe. Kde všude děláte byznys?
Naše největší pobočka je ve Smolensku v Rusku. Dělá nám největší obrat a ABO značka si tam již vybudovala určitou pozici. V některých tendrech je ABO přímo předepsané, což nás velmi těší. Máme prodejní kanceláře v Bahrajnu i v Abú Dhabí. Tradičně nejstarší pobočka je na Slovensku, nejnovější přírůstek je Indie. Máme tam kolegy z Indie, kteří si předtím prošli pracovní zkušeností u nás, na centrále v ČR, a pak rozjeli prodej a lokální výrobu některých armatur pro indický trh. Následuje Singapur, Čína, Ukrajina, USA a Turecko.
A kde všude vyrábíte?
Srdce výroby je v Chomoutově a v Olomouci. Montujeme v Rusku pro ruský trh, drobná výroba je v Indii a máme i montáž v Číně. Výroba v zahraničí je vždy koncipovaná jen pro lokální trh. Všechny produkty mají ABO design a velmi přísnou kontrolu kvality. Pokud se jedná o zboží s vyšší přidanou hodnotou nebo o nejrůznější speciální provedení armatur, tak ty vždy vznikají v České republice. Tady si držíme know-how.
Firma ABO Valve s hlavním výrobním zázemím v Olomouci je výrobcem uzavíracích a zpětných klapek pro průmyslové použití. Síť poboček v různých koutech světa zabezpečuje export výrobků a služeb do více než 50 zemí světa.
Jak na vaši firmu dopadla koronavirová krize?
Náš produkt je důležitý pro to, aby fungoval průmysl, poptávka po něm je poměrně málo elastická, není tak rychle ovlivněný změnou spotřebitelského chování, to by se jistě projevilo, ale dlouhodobě. Takže naštěstí nedošlo k razantnímu zastavení poptávky. Byly okamžiky, kdy jsme zaznamenali méně poptávek, ale zdá se, že krizi přečkáváme zatím relativně v pohodě. Když jsem se dívala na objem tržeb, tak jsme alikvotně přesně tam, kde bychom měli být. Ale postupně všechny světové trhy jsou ovlivňovány covidem-19, a těžko predikovat. Situace je špatná v USA, v Singapuru pomalu doznívá druhá vlnu koronaviru. Tím, že máme více poboček, tak dokážeme poklesy na jiných trzích vyvažovat. Moje doporučení do byznysu obecně je: mějte několik noh, na kterých stojíte. Nemůžete se spoléhat na jednoho dodavatele nebo velkého zákazníka a pobočku. Pokud je vaše hlavní dodavatelská firma zavřená kvůli koronaviru, nemáte kritickou komponentu a vzniká problém. V Uničově a v Litovli máme dodavatele, a když hygienici oblast uzavřeli, tak hrozil problém. Naštěstí máme všude po světě alternativní dodavatele. Už jsme totiž zažili za ty roky celou řadu krizí různě po světě a víme, že je potřeba mít víc jak dva dodavatele na každou komponentu.
Co byla kromě koronaviru největší krize, které jste čelili?
Spousta oceli a litin se bere ze zahraničí. Kvůli environmentálním opatřením v posledních letech se v různých zemích uzavírají slévárny, které jsou označeny za nevyhovující, a to nám zkomplikovalo trochu život, kdy jsme museli hodně investovat do nových forem v jiných lokalitách. Tahle situace nám umožnila více se soustředit na Českou republiku nebo střední Evropu. Všechno zlé je tedy k něčemu dobré. Obecně ale 85 procent naší produkce jde do zahraničí a to nás živí. Díky tomu můžeme neustále růst a investovat, což nás ohromně baví. Kromě toho, že dáváme peníze do rozvoje firmy, tak chceme něco vracet i okolí. Zatím se nicméně zdá, že největší překážkou růstu je lidský faktor. Stále hledáme lidi, kteří mají vzdělání v oboru pro CNC stroje, a pak jazykově vybavené obchodníky s technickým vzděláním nebo pracovní zkušeností. Není snadné je sehnat.
Jak moc vidíte budoucnost v průmyslu 4.0 a automatizaci?
Bylo by pro nás zajímavé mít automatizovanou linku. Na druhou stranu, to se vyplatí v případě, že vyrábíte opakovaně jednu řadu nějakého produktu. Máme sice základní sérii armatur, která by se takto dala vyrábět, ale zároveň nabízíme klientům armatury podle jejich specifických požadavků. Jsme jedna z mála firem v tomto oboru, která nabízí produkt šitý na míru zákazníkovi. Firmy, které jedou velkou sériovou výrobu, tak o takový typ zakázek nemají zájem a rády nám ho přenechají. A my tím vyplňujeme díru na trhu.
Petra Pohořská získala titul EY Podnikatel roku Olomouckého kraje pro rok 2019.
Kdo jsou nejlukrativnější klienti?
Jsou to firmy z oblasti ropného průmyslu a plynu, dodáváme skrz distributory pro Shell, Oiltanking, Lotos. Mezi významné zákazníky se řadí chemičky, HVAC, čističky odpadních vod, ale i firmy v potravinářství, jedna z takových zajímavostí byly dodávky do pivovaru v Kambodži. Prodávám armatury i do fosfátových a zlatých dolů. Tradiční segment bylo vodárenství a to stále dominuje.
Vy jste obchodní ředitelka, váš manžel je výkonný ředitel. Nosíte si práci domů?
Nosíme. Máme spolu téměř každý den i oběd, což je vlastně strategická schůzka, a práci řešíme i doma. Vím, že některé rodinné firmy to mají tak, že když manželé, kteří spolu podnikají, přijdou domů, zásadně byznys neřeší, ale u nás to jinak nejde. Nás to neskutečně baví a dáváme do toho srdce, takže nás to neomezuje a vůbec nám to nevadí. I děti slyší, že se bavíme o práci, o různých projektech a o světě.
Jaký jste měli loni obrat?
328 milionů jenom v České republice.
Letos i s ohledem na krizi očekáváte jaký?
Chtěli bychom 300 milionů, v čemž už je zohledněna situace s koronavirem. Pořád jsme rodinná firma, ačkoliv padly i nabídky od společností, které nás chtěly koupit. Vždy jsme si řekli, že je to náš byznys a nenastal čas, kdy bychom se chtěli prodat. Chceme to ještě někam dotáhnout a něco dokázat. Hlavně nás to stále baví.
Říkáte, že teď nenastal čas. Umíte si představit, že v budoucnu byste na nějakou nabídku odkupu přistoupili?
Momentálně si to představit nedokážu. Chceme zůstat v českých rukách, a ne se zaprodat do zahraničí. Chceme podporovat lokální byznys.
