„Před stavbou terminálu jsme měli zázemí rozmístěné na několika místech po městě. Dispečink byl ve starém domě ve Fügnerově ulici, který je dnes součástí Fora, pak sídlil v paláci Dunaj nad dnešním KFC, předprodej jízdenek byl zase jinde, prostory pro řidiče a personál byly nevyhovující. Bylo třeba to nějak sjednotit,“ vzpomínal provozně technický ředitel Dopravního podniku měst Liberce a Jablonce Ludvík Lavička.
Hlavní úkoly byly tehdy dostat tramvaje z Revoluční ulice, upravit linky autobusů tak, aby nejezdily od nádraží třídou 1. máje a pak po Soukenném náměstí a dát novou tvář ulici Fügnerově.
„Tam vedly uprostřed manipulační koleje, tu a tam stály všude možně autobusy a byla tam spousta mrtvého místa. Bylo to tím, že to tam vznikalo postupně, lepilo se to jako když si vlaštovky staví hnízdo,“ dodal Lavička.
Terminál měl pár chyb
Bylo jasné, že aby se dostaly autobusy do přirozené linky, musí se stanoviště MHD otočit o devadesát stupňů. „Což se stalo, vytvořil se terminál s ostrovním nástupištěm a do něj se umístilo vše, co je třeba: zázemí řidičů, dispečink, předprodej jízdenek a další,“ řekl ředitel.
Pár chyb terminál zpočátku měl. „Architekti by neměli projektovat,“ usmál se Lavička. „První problém byl ten, že na terminálu nebyly okapy. Déšť a sníh ze střech nástupišť padal na střechy autobusů a z nich odletoval přímo na lidi, kteří do nich nastupovali. Takže jsme museli dodělat okapy. V rámci lepšího pohodlí cestujících, kteří si kupovali jízdenky, jsme také upravili a rozšířili předprodej.“
Pamětníci si možná vzpomenou, že původně jezdily autobusy kolem zastávek po dlažbě. Dnes vede kolem terminálu asfaltový koberec.
„Od roku 1996 do roku 2008 se dlažba třikrát opravovala. Mohl za to chemický posyp v zimě. Zpočátku měřily kostky na výšku osm centimetrů, když jsme je pak odstraňovali, měly třeba jen čtyři centimetry. Byly doslova rozpadlé na prach od chemického posypu. Nový asfalt je speciální a těch osm let drží. A to si představte, že terminálem v různých směrech projede dva tisíce čtyři sta autobusů denně,“ upozornil Lavička.
Terminál kdysi také obklopovaly okrasné betonové koule, zvané podle architekta Kotasovy. „To byl tedy nápad. Něco takového tam nemělo vůbec být. Nebudu ani říkat, kolik autobusů poničily,“ povzdechl si Lavička.
Čekárna se neosvědčila
Cestujícím dříve sloužila rozlehlá čekárna. „Ta se ale neosvědčila. Byl v ní automat na jízdenky a zaměstnanci, kteří ho opravovali, se tam báli chodit. Za den se v čekárně nasbíraly čtyři pytle odpadků. Poté uvnitř začal fungovat bufet, ale také to nějak nešlo. Nakonec uvnitř vznikla služebna městské policie,“ konstatoval Lavička.
Terminál je provozně náročný, v létě i v zimě. „Je to prostě stavba ze skla, polykarbonátonových desek makrolon a železa. Ale i po dvaceti letech je v dobrém stavu a nepotřebuje nějakou rozsáhlou rekonstrukci. Občas se nějaký problém vyskytne, třeba se zatékáním, ale není to nic vážného,“ sdělil ředitel Lavička.
Před časem například prošly opravou hodiny, které se svého času rozcházely i o několik minut.
„Nebylo to ale způsobeno strojky. Hodiny dostaly nové převodovky, protože původní převody už přeskakovaly,“ podotkl Lavička. Výměnu absolvovalo i osvětlení. „Ještě to ale není hotové. Takový ten bílý kanál, ve kterém byly původně zářivky, projde výměnou – už máme připravený nový a umístíme ho zase pod střechu,“ nastínil Lavička.
Čeká se na další rekonstrukce
Rekonstrukce také čeká úsek, kde je mezi kolejemi uprostřed terminálu dlažba, zalitá zčásti asfaltem. Autobusy přes toto místo jezdí raději krokem.
„To je provizorní. Příští rok už to bude opravené. Dlažba kolem kolejnic se odstraní a nahradí ji litý asfalt, jako tomu je třeba na Šaldově náměstí. Dlažba je hezká, ale v tak silném provozu nemá šanci. Neudrží to. Stejně tak zmizí vyježděná, nerovná dlažba z přejezdů u Anenského dvora,“ uvedl Lavička.
„Čeká nás též úprava rozvodů elektřiny a když budou dostupné finanční prostředky, rádi bychom terminál natřeli. Jeho střední část už natřená je, ale zbytek ne.“
