Když jsem měl před osmi lety možnost nahlédnout v Cardiffu do zákulisí tvorby jiné legendy žánru, souboru NoFit State, jeho kreativní ředitel Tom Rack mi tehdy řekl: „Všichni jsme vzešli ze stejné myšlenky, ale dnes se naše cesty hodně liší, z některých souborů se staly doslova továrny.“
Rack tehdy nebyl konkrétní, ovšem aktuální show Ovo, se kterou Cirque du Soleil obsadili pražskou O2 arenu, mluví jasně. Někdejší apoštolové nového cirkusu totiž do Prahy přivezli prefabrikovanou show plnou barev, kostýmů a těch nejočekávanějších špílců.
Po technické stránce samozřejmě není Ovu co vytknout. Párová akrobacie na lanech, choreografie na obří trampolíně, bezchybné žonglování vyrazí dech. Akrobaté vše předvádějí v obrovské rychlosti, z jejich umu je cítit profesionalita i sebevědomí.
GLOSA: Michal Horáček nepatří do starého železa. Putyka předvedla proč |
Ovšem ruku na srdce, to vše jsou hodnoty, které od předního novocirkusového souboru tak nějak čekáte. Na představení jdete spíše se zvědavostí, co nového tvůrci tentokrát vymysleli, případně jakou myšlenkou se jim jejich bezchybnou akrobacii povedlo protkat.
V případě Ova se ale v mezičasech mezi jednotlivými čísly na jevišti objevují hmyzí postavičky, které se plácají, kopají a vůbec „dělají humor“, který přestával být vtipný už ve zlatých časech Laurela a Hardyho.
Přízemní barevná show takového typu by se tak spíše než do naší největší haly hodila do meziprostoru nějakého nákupního centra, kde by nákupuchtiví rodiče na hodinu odložili své ratolesti. Jsme ale v O2 areně, je osm hodin večer a před námi více než dvouhodinová zábava z poloviny složená právě z pitvoření.
Umění si zaslouží stejnou podporu jako sport, říká akrobat a principál Horníček |
Zmiňovaný velšský soubor NoFit State, který vznikl ve stejné době jako Cirque du Soleil, je dnes taktéž obří komerční company, která po světě jezdí v kamionech. Z jejich tvorby je ale i po čtyřiceti letech stále cítit pot, mozoly a ona nespoutaná radost, se kterou první novocirkusoví umělci tvořili v ulicích Cardiffu či Quebecu.
Buďme proto rádi, že máme naše soubory, jako je Cirk La Putyka či Losers Cirque Company, jejichž šéfové Rosťa Novák a Petr Horníček stále přemýšlejí, kam žánr posunout, případně jak se z jeho úzkých mantinelů vymanit. Buďme rádi, že se v Praze každý srpen koná Letní Letná, která nabídne světové novocirkusové hvězdy s mnohem lepší show, než je tento unylý prefabrikát bez chuti a bez zápachu.
13. listopadu 2010 |
