RECENZE: Ewa Farna dospěla, holčičí rozpustilost si ale nechala

Kvalitní mainstream by mohl a měl vypadat třeba jako na desce Umami zpěvačky Ewy Farne. Jde o vkusné, energické, něžné, hravé a upřímné album.

V případě nové desky zpěvačky Ewy Farné se nelze ubránit srovnání s aktuální novinkou Tomáše Kluse. Styčných bodů je tam několik. Pomineme-li ty bulvární, jakože spolu ti dva svého času něco měli a že pocházejí ze stejného města, tak zatímco Klus svou novinku nazval Cítím, Farna ji pojmenovala Umami, což je označení páté chuti.

Oba dva mají na deskách písničku, v níž se obracejí ke svým dětem. A v neposlední řadě jde v případě obou desek o osobně laděné nahrávky – co se textů týče – hudebně střižené po vzoru současného popu. Čistě objektivně jsou to tedy velmi podobné nahrávky, subjektivně Ewa Farna svého pomyslného konkurenta převyšuje.

V první řadě Umami nepoučuje, neburcuje a neloudí urputně o pozornost. Ewa Farna také zpívá o tom, co ji trápí, a i když občas zakopne o trochu klopotný rým nebo obrácený přízvuk, po textařské stránce jsou její skladby mnohem vzdušnější a přirozenější. A co je důležitější, Ewa tak dramaticky neprožívá sebe sama a drží si odstup a nadhled.

I v písničkách, kde se zdánlivě řeší „prkotiny“ – Zkraceno v překladu, Vařím z vody – působí uvěřitelně, protože mluví a hlavně zpívá stejným jazykem jako její fanoušci. Velkou devizou Ewy Farne byla vždy její bezprostřednost, což platí i na Umami. 

Produkčně je to vyšlechtěná deska, všímající si současných trendů v muzice, nemohla by ale fungovat tak, jak funguje, kdyby v jejím centru nestála obyčejná holka, zpívající o tom, co ji štve a co naopak dělá radost.

Umami

70 %

Ewa Farna

Teprve s jejím hlasem a pěveckým projevem do sebe všechno zaklapne, písničky dostanou řád a smysl. Klíčovým momentem alba je Tělo. 

Není to hit na první dobrou, spíše tzv. grower. Refrénová melodie se před vámi musí nejdříve nějakou dobu svůdně pohupovat v bocích, než se uhnízdí v uších, ale pak je to trvalka. Farna v ní přesně vystihla moment, kdy už není děvče, zároveň se ale tak trochu zdráhá být ženou. Zpěvem, hlasem, jeho barvou, frázováním, přesně padnoucími výškami.

Textově je to jasně a zřetelně formulovaná výpověď sebevědomé osobnosti, která už se nepotřebuje ptát, jestli ji měl někdo vůbec rád, jak se ve skladbě Verze 02 vrací ke svému prvnímu hitu. Zdráhám se napsat, že Ewa Farna dospěla. 

V jejím případě by to mohlo znamenat i to, že ztratila mladický pel a jiskru – není tomu tak. Umami je deska, která zachycuje někdejší zpívající teenagerku v období, kdy si plně uvědomuje sebe samu a zároveň má v hlase pořád ten rozverně šibalský cink.