Málokterý autor fantasy či detektivek se může pochlubit tak dobrodružnou minulostí jako František Kotleta. Jeho maminka byla prý za totality krásná úspěšná špionka, která pracovala pro CIA a v devadesátých letech zmizela nadobro v Brazílii. Ke psaní se Kotleta dostal ve vězení v Heřmanicích, kam ho zavřeli poté, co zbil sedm policistů a jejich veliteli usekl prsty sekáčkem na maso. Kotleta tvrdí, že šlo o nedorozumění, kdy si policisté spletli klidnou oslavu jeho narozenin s ilegální oslavou narozenin Adolfa Hitlera.
Sleva na swingers partyPříliš dlouhá swingers party na Knihy.iDNES jako e-kniha za 179 Kč a nově i v papíru v akci za 237 Kč!  |
Ukázka: Koza nebo klitoris zavražděné?
Ať už to bylo s Kotletou jakkoli, jeho kniha čtenáře rozhodně nenudí. Povídková knížka Příliš dlouhá swingers party je plná sexu, démonů a násilí. František Kotleta čtenáře rozhodně nudit nebude. Pět neobyčejných detektivních příběhů odehrávajících se především v Praze vypráví s vtipným nadhledem sobě vlastním.
“Tohle přece není koza,” zamračil se Gibson.
“A já Ti říkám, že to koza je. Koukej, tady je bradavka, vidíš?” dloubnul Hort do fotky.
Gibson se zamračil ještě víc. “Já ti nevím. Není to klitoris? Spousta ženskejch má na klitorisu náušnici.”
Kouda vyfoukl hustý dým nad hlavy diskutujících a zoufalstvím přivřel oči.
“Je to kus ňadra mé ženy. Na klitorisu náušnici neměla,” rozsekl tichým hlasem hádku klient. Zavrtěl se nervózně na židli a poklepával oběma nohama a jenom silou vůle se držel, aby od nás neutekl. Vysoký, ale vychrtlý chlapík, mohl mít sotva šedesát kilo, se jmenoval Martin Suchánek. Věk pětatřicet let, tmavé zelené oči, černé vlasy sčesané do metrosexuální patky, brýle se silnými černými obroučkami, jaké se teď nosily v lepší společnosti, na sobě červený svetr od Armaniho, černé kalhoty Dolce a Gabbana, stříbřitě lesklé boty Gucci, a na triku obvinění z brutální vraždy své manželky, jejíž post mortem fotky ležely rozházené po stole uprostřed naší kanceláře a Gibson s Hortem do nich vytrvale dloubali prstem a přemítali, co ty krvavé kousky na nich byly ve skutečnosti původně.
Klitoris Gibsona evidentně zaujal. Pokrčil obočí a začal očima pátrat, kde by ho asi mohl najít. Pánové Gibson a Hort obvykle našim klientům podobné kousky neprováděli, ale vypadalo to, že v tomto případě si nemůžou pomoci.
„Podle policie nemáte žádné důvěryhodné alibi,“ spíš jsem konstatoval, než se ptal.
„Byl jsem v pokerovém baru na Žižkově. Celou noc. Prohrál jsem asi sto tisíc korun. Je to ilegální herna. Bez limitů sázek. Ta herna nemá jméno. Jenom vývěsní štít automatů Admiral.”
Další husté knihy od KotletyAutor není na knižním trhu nováčkem. Napsal již několik sérií na pokračování. Přečíst si od něj můžete třídílné akční fantasy Bratrstvo Krve s podtitulem Hustej nářez, které je nyní k dostání i v audioverzi. Nebo neméně nadupanou ságu Perunova krev. |
(...)
„Jakou roli jste hrál vy?“ zeptal se náš největší vtipálek, opilec, rváč a také nejlepší střelec na týhle straně Vltavy Gibson.
„Jakou mi vymyslela Petra. Nebo Marie,” zamumlal Suchánek a pohledem přitom hledal něco na podlaze.
„Marie?”
„Marie Turn, manželčina kamarádka, je scénáristkou pornofilmů a pokud vím, tak i profesionální společnice. Petra jí platila, aby pro ni psala originální scénáře, které pak u nás doma realizovala. Někdy v nich hrála i Marie a samozřejmě já.”
Gibson polknul a úsměv mu začal cukat koutky. Zdálo se, že už to dlouho nevydrží.
„Předpokládám, že nešlo o dobrovolnické divadlo jako třeba Romeo a Julie či Sofoklova Antigona,” nadhodil Kouda.
„Ne,” zavrtěl hlavou Suchánek.
„Takže Zkrocení zlé ženy?” nadhodil Gibson.
„Scénáře se různě měnily. Podle toho, jakou měla Petra náladu. Někdy byla královna, která má velký harém, jindy Kleopatra, kterou znásilňují římští vojáci. Prostě hry. Sexuální hry. Marie se specializovala na sado maso porno, takže v těch hrách často vystupovali otroci.”
Kouda si znovu zapálil dýmku, kterou se mu podařilo zkušeně nacpat voňavým tabákem, a věnoval klientovi otcovský úsměv.
„Váš případ vypadá složitě, ale určitě je šance jej vyřešit.”
Suchánek neprotestoval. Kouda mu nasadil skutečně velkou pálku. Obvykle jsme dělali za polovinu. Ale vzhledem ke stavu mrtvoly klientovy ženy a s přihlédnutím k jeho majetku jsem se mu nedivil. Výslech skončil. Suchánek pomalu vstal a chystal se ze stolu sebrat svou taštičku od Calvina Kleina, když jej Kouda zastavil.
„A ještě jedna otázka,” řekl pomalým, klidným hlasem.
„Skutečně jste nezabil svou ženu?”
„Ne,” zavrtěl hlavou Suchánek.
„Dobře, budeme vám věřit.”
