Do začátku utkání zbývala méně než hodina a stále nebylo jisté, jestli hokejisté vůbec vyjedou na led. Zmatky způsobil odlišný výklad nejnovějšího vládního rozkazu o zákazu hromadných akcí nad sto lidí.
Podle šéfa hokejového svazu mělo utkání přihlížet až sto diváků, pak se ukázalo, že do této kvóty spadají i aktéři zápasu. A v tu chvíli začalo počítání.
Hráči a realizační týmy daly dohromady šedesátku, k tomu rozhodčí a stolek. „Tam je časoměřič, zapisovatel, hlasatel, celkem šest lidí,“ vypočítávala sekretářka klubu.
„Jen outůčka je sedmnáct lidí,“ přidal generální manažer HC Olomouc Erik Fürst informaci o sestavě zajišťující přímý přenos.
K nim musel připočíst ještě okleštěný tříčlenný tým České televize. Opodál čekal hlouček, který má při utkáních na starosti statistiky. Ani ten neměl jistotu, že utkání uvidí, ale nakonec se dovnitř dostal. Ne tak už další zaměstnanci médií.
A bude se vůbec hrát? Před stadionem nervózně pobíhal ustaraný šéf klubu Erik Fürst, když se mu rozdrnčel telefon. „Král,“ podíval se na displej. Po pětiminutovém hovoru mohl oznámit. „Zatím se hrát bude. Tedy pokud to během následující tři čtvrtě hodiny nezmění.“
Ke stadionu po skupinkách přicházeli další fanoušci. Doufali, že se na zápas přeci jen nějak dostanou? „Aspoň na tu první třetinu by nás mohli pustit, i to by za to stálo,“ přemítal fanoušek Jakub Meloun. Na mysli měl začátek zákazu hromadných akcí od 18 hodin, hokej startoval o hodinu dříve.
„Sledoval jsem zprávy celý den a doufal, že by ještě dnes mohli lidi na hokej pustit,“ přidal se další fanda Roman Rokyta, jeden ze skalních, který na domácích zápasech nechybí v kotli. „Na první zápas přišlo 4 200 lidí, na ten druhý by určitě bylo víc, stejně jako v předkole před třemi lety,“ mínil.
Se zákazem hromadných akcí jinak souhlasil. Hlava měla jasno, jen to hokejové srdce ho nutilo přijít. „Opatření respektuji, jestli v Itálii umírá stovka lidí za den, tak si nikdo nepřeje, aby to u nás dopadlo podobně. Ultras ale vyzývali ať přijdeme ke stadionu, že budeme fandit i tak. Pokud se vytvoří nějaká fandící skupinka, zůstanu tady,“ plánoval.
A dočkal se.
Fanoušků se nakonec sešlo kolem stovky. V nedalekém obchodě se vyzbrojili pivem i něčím ostřejším, přitáhli buben a s úvodním buly začali fandit. Tradiční chorál „Když hraje naše Mora, tak ticho nebude“ střídali s úsměvnějšími popěvky: „Ňákej virus, to sem netahej, na to není nikdo zvědavej.“
Co chvíli zapínali telefony, aby se podívali alespoň na skóre. Než kdosi přispěchal s izolepou a na zadní dveře zaparkované sanitky přilepil mobil, na kterém běžel streamovaný přenos zápasu.
Skóre bylo pro stovku nejvěrnějších důležité, ale stejně tak i zábava jako důkaz, že koronavirus je sice připravil o možnost sledovat utkání z tribuny, ale ne už o to užít si ho po svém s přáteli.
