Rád by osobně byl na Roland Garros, kde Sebastian usiluje o druhý juniorský grandslamový titul za sebou. „Ale to prostě není reálné. Nejde se rozpůlit,“ pobaví někdejší světová dvojka.
Je báječně naladěný. Nelly, mladší z dcer, přivezla z podmáčeného hřiště na US Open dělené desáté místo, Sebastian zase suverénně prošel do třetího kola.
„Nelly se během finále skvěle zvedla. Sice brzy na dvou jamkách uhrála pět ran navíc, ale poté se chytla a dosáhla na svůj nejlepší výsledek na majoru,“ těší Kordu.
Žertovným tónem pak vypráví, jak při přeletu z Alabamy na Floridu, kde dlouhá léta žije, sledoval Sebastianův zápas. „V letadle byl internet, takže jsem pořád klikal, abych viděl, jak se gamy vyvíjejí.“
Na palubě prožíval zcela jiné emoce. Byl napjatý, sklíčený, štvalo ho, že nevidí výměny. Možná to bylo lepší, protože když vidí své děti při hře, napadá ho: „Radši bych měl hůl nebo raketu v ruce místo nich.“
Korda podporuje Nelly, Jessiku i Sebastiana, jak jen může. Synovi předává zkušenosti s tenisem. Kvůli dcerám hlouběji pronikl do golfu. „Vzal jsem si balonek, různě jsem si ho házel a sledoval, jak se točí. Kam se sklání green, jak se tráva otáčí ke slunci,“ vzpomíná, jak studoval důležité poznatky pro puttování.
Poslední český grandslamový šampion se nezastaví. Byť oproti minulosti má o závazek méně.
„Od té doby, co neradím Radku Štěpánkovi, tak je pomáhání dětem jednodušší,“ vzpomíná na úspěšnou spolupráci s českým daviscupovým hrdinou.
Jeho hlas zní svěže, Korda působí vitálně. US Open ho neschvátilo.
„Přitom bylo náročné. Vstával jsem kolem čtvrté, s holkami chodil na hřiště v sedm ráno. A v sedm večer teprve odcházel. Spočítal jsem si, že jsme nachodili 43 mil,“ popisuje. Počítá v amerických jednotkách, ty se mu vryly pod kůži.
Stejně jako výtky, že jeho potomci reprezentují USA. „Třeba by nebyli tak úspěšní, kdyby vyrůstali v Česku pod neustálým presem, že jsou Kordovi. V Americe mají volnost,“ zdůvodňuje Korda a zdůrazní, že on sám je hrdým Čechem.
Hokejisté jsou velcí gladiátoři, smeká Korda. Stanley Cup přál Chárovi |
Mnohým nemusí být pragmatické rozhodnutí po chuti, stejně jako jeho přístup k tréninku. Dcery ani syna nikdy neničil nekonečným drilem. Nechtěl je připravit o dětství, zároveň si přál, aby neflinkali školu.
A jeho filozofie funguje.
A byť chce zůstávat v ústraní, Kordův přínos pro jeho potomky je nepřehlédnutelný. Je jejich rádcem a v případě Sebastiana i hlavním trenérem. Za ním se nyní vydá na další velké turnaje do Evropy. „Takhle jsme se dohodli. Vynechám Roland Garros, pak už budu s ním a samy zase zůstanou holky.“
Radost mu dělají obě. Jessica sice na US Open neprošla cutem, ale jinak letos válí. Poprvé pronikla do světové desítky. „A mohla tam být i dřív, kdyby tolik nemarodila,“ ví Korda a připomíná prosincovou operaci čelisti, po níž měla Jessica v tváři 27 šroubů. Jessiku nepoložila. Věří v samu sebe. Zcela podle tátovy věty: „Někdy se daří, jindy ne, nejdůležitější je se oklepat a druhý den do toho jít znovu.“
Sám Korda už nesportuje. „Nebaví mě to,“ prohlásí překvapivě. Golfové hole nechal v garáži, tenisovou raketu do ruky téměř nebere. A když, půjčí si nějakou od syna.
Petr Korda byl v lednu hostem Rozstřelu:
