Zatímco v Česku se velká část veřejnosti stále dívá na fotbalisty jako na kopačky, co mají spoustu volného času a většina peníze rozhází do automatů, v Německu se těší vysokému společenskému postavení. „Ale i jinde ve světě to tak je,“ tvrdí Kovář.
V Česku si mnoho lidí neuvědomuje, jak obtížné je se fotbalem živit, kolik úsilí to obnáší už v teenagerovském věku, že profesionál je špička ledovce, pod níž se nachází spousta příběhů, které nevyšly.
Z volejepodcast iDNES.cz |
Kovář uznává, že zčásti si za svou reputaci může české fotbalové prostředí samo, ať už kvůli korupčním kauzám, ale i buranskému chování. „Jsme takový provokativní národ, moc si závidíme,“ mrzí Kováře.
Také od sportovních novinářů by si přál více respektu vůči hráčům i trenérům. „Ani se nedivím některým podrážděným reakcím trenérů na dotazy novinářů. Není tady takový respekt, novináři to někdy přehání. V Německu by se to nestalo. Tam mají velkou pokoru. Nedovolí si tolik, co si dovolí tady,“ míní. „I některé otázky novinářů jsou úplně mimo realitu. Emoce trenérů po zápase k tomu patří, ale v Německu, kde je novinářů spousta, je berou s větším respektem.“
Kovář debutoval v Olomouci v sedmnácti letech, když jej trenér Karel Brückner před třiceti roky postavil do čtvrtfinále poháru UEFA proti Realu Madrid. V první lize odehrál za Sigmu 299 utkání, a ačkoli někdejšímu nejmladšímu liberu Evropy bude za dva roky padesát, pořád věří, že se dočká za Sigmu třístého startu.
Nyní v Olomouci trénuje v regionální akademii Fotbalové asociace České republiky. Na starosti má čtrnáctileté hráče. „Hlavním úkolem je výchova reprezentantů. Akademie mají svůj směr a je to dobrá vize. Například Kryštof Daněk, který začínal v akademii prvním rokem, už hraje v lize,“ uvádí první příklady. „Hráčů, kteří se zapojí do Sigmy, bude víc. Talenty tam jsou, neříkám, že všichni úplně topoví, ale když s nimi budeme pracovat, budeme dodávat reprezentanty Sigmě i českému fotbalu.“
Nejde ti škola? Odevzdej kopačky
Ostatně Olomouc patří v počtu odchovanců k nejlepším nejen v lize, ale i Evropě. „Mládež tady vždycky fungovala dobře, áčko z toho bude těžit,“ těší Kováře.
Michal Kovář ještě v olomouckém dresu.
V hodinách tělocviku se zaměřuje hodně také na gymnastiku. A velký apel dávají trenéři i na školní prospěch. „Je v první radě. Máme to postavené tak, že nejprve trénink, potom škola. Kluci musí splňovat průměr známek 2,5,“ říká. „Sem tam to někdo nesplní, tak jej na týden vyřadíme z akademie a musí si to opravit. Odevzdá věci a má běžný režim jako školák. Odpadají mu výhody, co měl, musí se soustředit jen na školu a je bez tréninku.“
Tento přístup se však ne každému rodiči zamlouvá, neboť si myslí, že jejich dítě se bude přece živit fotbalem. „Každý rodič je jiný, někomu to vadí, někomu ne. Když vidíme, že se kluk snaží a sedí nad tím, ale přesto mu to nejde, tak nějaký ústupek uděláme.“
Regionální akademie nabízí mladým fotbalistům veškerý potřebný servis. „Kromě výživových poradců máme kondičního trenéra, fyzioterapeuta a každá kategorie má tři trenéry,“ podotýká. „My jsme v jejich věku neměli z toho ani jedno. O kluky je postaráno od půl osmé do šesti hodin, kdy končí trénink.“
Součástí je také predikce výšky na olomoucké univerzitě s přesností na dva centimetry. Aby tak hráč, který nedoroste například do 180 centimetrů, nehrál stopera, nebo dokonce nebyl brankářem. „Predikce výšky děláme u všech a potom vyhodnocujeme, co by mohli s těmi centimetry vlastně hrát,“ popisuje. „Nikdo teď už nechce stopera, který má 178 centimetrů, jako mám třeba já. Je trend, že stopeři mají být vyšší. Pro nás je to velká pomoc. A hlavně u gólmanů je to důležité, abychom netrápili v bráně někoho, kdo doroste 175 centimetrů.“
Je to svým způsobem paradoxní, protože kdyby tyto metody existovaly, když začínal Kovář, nebyl by z něj stoper. Ani z Martina Kotůlka, který regionální akademii v Olomouci šéfuje. „Kdybych šel do akademie ve své době, hrál bych asi záložníka. Ale když máte dobrý odhad a výskok, uhrajete si to i dnes,“ říká Kovář a svého šéfa chválí. „Martina Kotůlka znám 25 let, je to pro mě dobrej šéf, dobrej chlap, co rozumí fotbalu.“
V olomouckém Divadle na cucky vyprávěl také o ikonickém trenérovi Brücknerovi, vlastním gólu na Bayernu Mnichov, o čtyřech trefách z penalt v jednom utkání nebo srážce s kamionem.
