Pro Angličany ta chvíle už navždy zůstává magická. Ten mžik, těch pár vteřin, ve kterých vynikla Gascoignova herní genialita. Kdo viděl, nezapomene. Přitom všechno vlastně mohlo být úplně jinak!
Hezky popořádku: Anglie na úvod domácího šampionátu jen remizovala se Švýcarskem, dostala se pod tlak, novináři se do týmu pustili.
Do hráčů šili, sečetli jim špatný výkon i skandál na soustředění v Hongkongu, kde se Gascoignova oslava narozenin zvrhla v nekontrolovanou alkoholovou smršť a kolosální ostudu. „Podívejte se na Gazzu. Ožralý spratek bez špetky národní hrdosti,“ pálil zostra bulvární deník The Sun.
Ani první poločas utkání proti Skotsku veřejné mínění nemohl otočit. Nic se nedařilo, šancí pomálu, na tribunách Wembley to jen nervózně šumělo. Ne že by něco z toho Gascoigna mělo rozhodit. O pauze doběhl za skotským záložníkem Stuartem McCallem, hodil po něm svůj dres a houkl: „To je pro tvou dceru!“
„Den předtím jsem dával rozhovor pro televizi a řekl jsem, že dcera Gazzu miluje,“ vysvětloval McCall později. „Přála si, aby zápas skončil 3:3 a on dal hattrick.“
Třígólové představení nebylo potřeba, aby se Gascoigne zapsal do historie. Ale málokdo ví, že když po vedoucím gólu Alana Shearera Angličané čelili penaltě, kouč Terry Venables se nevyzpytatelného záložníka chystal vystřídat.
To by tomu dal! Angličané mohou děkovat osudu a skotskému kapitánovi McAllisterovi, že z puntíku nemířil přesně. Gascoigne zůstal na hřišti a za pár vteřin vstřelil nejslavnější gól pozoruhodné kariéry.
Přihrávku spoluhráče Andertona nechal odskočit od země.
Levačkou balon přehodil přes klopýtajícího obránce Hendryho, chlapíka s vizáží postarší ruské ženy.
Ještě než míč dopadl zpátky na trávník, pravačkou se do něj opřel a ranou k tyči překonal gólmana Gorama, tehdejšího parťáka z Glasgow Rangers.
A ta rošťácká oslava! Stejně jako při propírané party v Hongkongu si Gascoigne lehl na záda, roztáhl ruce a nechal spoluhráče, ať mu z lahve lijí pití přímo do otevřené pusy - jen tentokrát místo alkoholu posloužil k osvěžení iontový nápoj.
Najednou byl z vyvrhele miláčkem národa. Najednou experti, kteří ho pár hodin před tím sepsuli za mizernou kondici a lajdácký přístup, zcela otočili.
Dva kouzelné doteky s míčem jako by změnily všechno, najednou tu byla ta Anglie, kterou si fanoušci i novináři vysnili. Všechny deníky v zemi druhý den chrlily pochvalné řádky a některé se dokonce flamendru Gascoignovi omlouvaly.
„Gazza už není obtloustlý opilý imbecil. Ve skutečnosti je fotbalový génius,“ psal Mirror v článku pod titulkem „Omluva mistru Gascoignovi“.
Tehdy, v polovině 90. let, se s Gascoignem přece jen ještě táhla spíš pověst prosťáčka a šprýmaře, kterého spoluhráči a fanoušci kromě fotbalových kvalit milují pro jeho dobráckou povahu a neustálé vtipkování. Ještě mu zbývalo pár let, než se začal měnit v trosku, která nedokáže ovládnout sklony k alkoholismu.
LISTOPAD 2012. Bývalý fotbalista Paul Gascoigne zdraví fanoušky při zápasu Lazio Řím - Tottenham.
Proto se fandové jeho extempore spíš bavili. Jednou si na ulici od dělníků z legrace vypůjčil pneumatické kladivo a začal rozvrtávat chodník. Jindy si zarybařil a ulovené pstruhy schoval v autě jednoho ze spoluhráčů: prvního položil přímo na sedadlo, druhého důmyslně schoval pod rezervu v kufru, takže napálený nešťastník musel dlouho hledat, odkud se zápach line.
Jinému parťákovi v kabině potají vzal rezervní klíče od domu a uprostřed noci dorazil na návštěvu. Zatímco si spoluhráč myslel, že má v přízemí zloděje, vyzbrojil se golfovou holí a opatrně sestupoval po schodech, Gascoigne si v jeho kuchyni pochutnával na toastech.
I když se mimo hřiště často choval jako šílenec, na trávníku Gascoigne pořád svedl divy a na Euru 96 zažil zřejmě vrchol kariéry. Jeho na blond obarvená hlava se stala jedním ze symbolů šampionátu, během kterého anglický národní tým nejdřív všechny sympatie ztratil, aby za ním najednou během chvíle stála celá země.
Ve skupině si na závěr suverénně poradil s Nizozemskem (4:1), ve čtvrtfinále vyřadil na penalty Španělsko a když v boji o finále rovněž na penalty nezvládl souboj s Němci, média se hráčů zastávala a litovala je za kruté vyřazení.
I to zařídily dva magické doteky, na které se vzpomíná i po čtvrtstoletí.
