„Všichni jsme do toho vložili spoustu práce a času, ale to je teď na vedlejší koleji. Aktuálně jsou důležitější úplně jiné věci,“ poví Libor Sionko. Z uznávaného křídla, které jen se Spartou získalo čtyři tituly, se stal manažer národního týmu. Rok 2020 považoval za vrchol nové kariéry.
Dokud ve světě nezačal řádit koronavirus. Dokud v polovině března americký prezident Trump nezrušil všechny lety z Evropy. Dokud pár dní poté evropská unie UEFA neposunula mistrovství Evropy: „Všichni čekáme na zprávy, kam a kdy se fotbal pohne.“
Ještě před pár týdny byl Sionko zvyklý, že mu chodí šedesát e-mailových zpráv denně. Obyčejné, důležité, urgentní. Příprava evropského šampionátu vrcholila.
Jen do sportovního komplexu Oriam v Edinburghu, kde měli Češi během šampionátu trénovat, cestoval Sionko třikrát. Naposledy s trenérským štábem, aby všechno odsouhlasil. Hotel objednaný, zálohová faktura zaplacená. Hráči se těšili, že budou chodit na trénink dvě minuty pěšky. Žádné trmácení autobusem.
Stejně tak bylo zařízené červnové soustředění v Itálii, které se pochopitelně zrušilo: „Uvidíme, co bude za rok, ale teď je všechno u ledu.“
Z pracanta Sionka, který trávil většinu dne u počítače nebo s telefonem u ucha, je rázem táta na plný úvazek. E-maily nechodí skoro žádné, maximálně organizační a zdvořilostní. „Trochu mi to připomíná blackout,“ připomene anglický termín pro totální výpadek elektřiny.
„Čert vem přátelské zápasy, bez těch se obejdeme, důležité jsou soutěže.“ Libor Sionko, manažer reprezentace |
Zato zahrada je připravená na jaro. Trávník u Sionkových je pečlivě zkypřený a propískovaný, keře ostřihané. „Všechno, na co během roku nemám čas, už je dávno hotové. Zrovna jsem dětem před barákem nakreslil tenisový kurt, aby se mohly hýbat. Když jsem bral štětec a otvíral bílou barvu, tak jsem se přesvědčil, co budu dělat v důchodu. Budu zahrádkařit a hrát golf.“
Ale vážně, co bude dál?
Fotbalový manažer netuší. Jen vyčkává, až se mu zase začne zaplňovat e-mailová schránka. Prozatím prezident UEFA Aleksander Čeferin vzkázal přes italský list La Repubblica: „Máme plán A, B a C. První variantou je rozehrát soutěže v půlce května, pak v červnu, případně na konci června. Pokud se to nepodaří, obávám se, že o sezonu přijdeme.“
Nepopulární alternativou jsou také zápasy bez diváků.
Šilhavý: Podpořil jsem naše kluky v Itálii, o fotbale se ani nebavíme |
„Zásadní je, abychom zase začali normálně žít. Pak se můžeme posunout. A co se týká reprezentace? Čert vem přátelské zápasy, bez těch se obejdeme, důležité jsou soutěže. Vždyť my ještě ani nevíme posledního soupeře pro mistrovství Evropy, březnová baráž se přesunula. Na podzim se měl rozběhnout nový ročník Ligy národů.“
Ve hvězdách je taky osud samotného Eura 2020. Měl se revolučně konat ve dvanácti městech Evropy, což za současných zavirovaných podmínek vypadá jako nepovedený vtip.
Manažer Sionko proto přemítá nahlas: „Podle UEFA se bude hrát ve všech hostitelských městech podle plánu, ale jak budou vypadat z ekonomického a zdravotního hlediska? Moc bych si přál, aby zůstalo všechno při starém, ale na to je teď ještě strašně brzy. Uvidíme, jestli nějaké změny nastanou.“
Jestli a jaké budou, na to odpoví až budoucnost.
