„Naše motto je: hraj zápasy, jak trénuješ. A tady kluci trénují skvěle. Řekl jsem jim, přenes to z Mexika, tedy z malého tréninkového hřiště, na velká Stínadla,“ uvedl Hejkal, jehož tým zimuje osmý.
Poprvé pracujete jako hlavní trenér. Jaké to pro vás je?
Hektické. V Teplicích jsem trénoval juniorskou soutěž, od léta jsem dělal skauta a analýzy pro Spartu. Lítal jsem po světě a po republice, měl jsem dost času připravit zprávy pro trenéry. Zato teď musím okamžitě reagovat na situaci. Je to velká hektika i větší zodpovědnost. Z pozice asistenta je to trošku jiné.
Užíváte si to, nebo vás to stresuje?
Koho by nebavilo mít poslední slovo? Komunikujeme s asistentem Pavlem Drskem, někdy máme jiné názory, dokonce to po něm chci. Mluvíme i se sportovním ředitelem Štěpánem Vachouškem, řeknu mu taktiku a sestavu, vysvětlím to. A nějak vykrystalizuje základní jedenáctka pro zápas. Zatím to klape.
Jakou roli má Drsek, který sezonu začal jako kouč Dukly?
Velmi mi pomáhá. Jestli se mi něco povedlo, pak jeho příchod. Není to obyčejný asistent, ale asistent s velkými pravomocemi. Já trénoval pod Koubkem, Kotalem, Šilhavým, Radou, Ščasným. A byl jsem hrozně rád, když jsem měl jako asistent hodně práce na tréninku. Za to jim děkuji. A to vyžaduji i od Pavla. Nejsem typ, že bych mu řekl, postav mi bago. Ne. Vede podstatnou část tréninku. Má na starosti standardní situace. V nich teď může nastat problém, odchodem Vaněčka do Skotska jsme se velmi snížili a už teď máme malé obránce. Ale zpátky k Drskovi. Kluci v Teplicích vědí, že jim má co dát, hrál 10 let druhou bundesligu. Že mu Dukla nevyšla, není žádné měřítko. Stejně má 15 bodů a musí razantně změnit kádr, byl špatně poskládaný.
9 bodů v 9 zápasech získal trenér Daniel Šmejkal, než ho vedení Teplic odvolalo. |
Jaké panuje klima ve vašem mužstvu? Hráči si atmosféru chválí.
Dal jsem všem možnost ukázat se. Nepamatuji, že by pode mnou někdo na chvíli nenastoupil. A naopak, když jsem viděl, že výkonnost není taková nebo celý týden netrénovali, přišli o základní sestavu. Jako na jeden zápas Kučera a Vaněček. Dřív tady byla konzerva dvanácti třinácti hráčů, já se to snažil otevřít. Trénuješ dobře, budeš hrát.
Jak se změnila komunikace?
Bavíme se každý den před tréninkem v osm hodin se Štěpánem Vachouškem, pak máme každý týden schůzi s vedením. Říkáme, co budeme dělat, potom hodnotíme, jestli jsme to dělali dobře. Komunikace s vedením je výborná a daří se to přenést i do kabiny. Hráči můžou za mnou i Pavlem Drskem přijít s čímkoli, i když je to kravina, já jim řeknu, co se mi líbilo a co ne. Nechodím kolem horké kaše.
Hráčům občas stoupne sláva do hlavy, vám to věk už nedovolí?
Ne ne ne ne. Já jsem pořád Standa z Kladna. (smích)
Když jste nastoupil, Teplice šly nahoru a Sparta dolů. Náhoda?
Hezky se to poslouchá, ale nevím. Ve Spartě jsem prožil krásné období, hráli jsme poháry až do jara. Teď tam už nejsou, s Mírou Baránkem (vedoucím mužstva Sparty) se špičkujeme. Samozřejmě mě mrzí, kde teď Sparta je, ale s tím nic neudělám. Jsem strašně rád, že mi Teplice šanci daly. Byl jsem tady pod Radou, Ščasným, v juniorce, teď v pozici hlavního. Snad to nekazím.
Spartu jste porazili na Letné a na jaře ji budete hostit v poháru.
Že bych skákal radostí z losu, to ne. Sparta se dá porazit, nedá se porážet. Na jaře bude určitě jiná. Ale z poháru máme do Evropy už jen tři zápasy, tak uvidíme.
Kdyby se teď Sparta ozvala, že vás chce jako hlavního trenéra, jak byste reagoval?
Určitě bych chtěl dokončit práci v Teplicích, to prostředí mám rád a s lidmi jsem si tady sednul.
Jaké je hodnocení podzimu?
10 zápasů, 16 bodů od mého nástupu, jsem spokojený. Klíčový byl zápas na Slovácku. Kdybychom ho nezvládli, spadli bychom na poslední místo a psychicky by to bylo hodně špatné. Po téhle výhře jsme si s klukama k sobě našli cestu.
16 bodů v 10 zápasech, to je bilance nového trenéra sklářů Stanislava Hejkala. |
Venkovní vítězství byla tři, to je na Teplice velký pokrok.
Nebylo na co čekat, předtím venku Teplice nevyhrály snad půl roku. Kdysi se uhrálo 14 nul, z toho sedm remíz a sedm výher 1:0; Grigar to vychytal, Vachoušek kopl dopředu a Mahmutovič utekl. Takovýhle styl jsem nechtěl hrát. Chtěl jsem celoplošně napadat a ono se to vyplatilo. S tím souvisí, co mě mrzí ze všeho nejvíc, prohra na Dukle. Je otázka na mě, jestli jsem dobře vyměnil sestavu oproti pohárovému utkání na Dukle. Hledám chybu i u sebe, ten zápas mi leží v žaludku.
Nosíte si práci i domů?
Rozhodně. Nedokážu vypnout. Občas na sebe s manželkou zavrčíme. Že bych si sednul do auta a v Bílině už myslel na něco jiného, to ne. Ať chcete nebo ne, máte to tam. A já se pořád vracím k Dukle. Můžu uznat, když jablonecký Masopust to v 90. minutě fantasticky trefí, můžu pochválit zákrok ostravského Laštůvky na Jindráčka, ale Dukla mě žere. To opakuji popáté.
Nezkazí vám to Vánoce?
Naštěstí ne díky tomu, že jsme vyhráli na Spartě. (úsměv)
Taktiku jste ordinoval podle vašeho ideálu, nebo s ústupky?
Původně jsem měl záměr hrát jiným systémem. Myslel jsem si, že budu mít jasné halfbeky Kroba a Vondráška, ale ono to tak jasné nebylo. Ti kluci už to moc hrát nechtějí. Museli jsme se poohlédnout po jiném rozestavění. Sedalo si to, až si to sedlo.
A máte svoji tvář.
Uzpůsobujeme taktiku i soupeři. Ale chceme být aktivní doma i venku, v Červené Lhotě i na Spartě. Napadat a nečekat, jak co dopadne. Vnutit soupeři aktivní presink, dostat ho pod tlak a donutit k chybám.
Vaším herním ideálem je systém 3–5–2, nevzdáte se ho?
Ne. Budeme ho v zimě zase zkoušet. A hledat pohyblivého levého halfbeka. Chtěl jsem dát šanci Shejbalovi, ale pořád je zraněný, tak snad v přípravě. Taky na konci toho systému je dvojka, tedy dva útočníci, zatím máme jen Jindráčka. Potřebujeme druhého a dalšího na střídání, ať kvalitou nejdeme dolů. Máme vytipovaná jména, budeme spolupracovat se Spartou a Slavií, podíváme se na Gruzínce. Útočník je priorita.
Rozšiřovat kádr nebudete?
Když jsem přišel, měli jsme 25 lidí na tréninku. Ať děláte, co děláte, při takovém množství musí být tréninky skupinové. To jde do úterý, středy, ale pak se musíte zaměřit na taktiku a potřebujete 20 hráčů. A aby vám pět netrénovalo, to je nesmysl. Teď odešla kvantita a musí přijít kvalita.
Na útočníka Jindráčka z Ústí jste uplatnili opci. Přesvědčil?
Poslední dobou hrál tak, jak si ho pamatuju před pěti lety, než se mu stal úraz. Ze začátku jsem byl nespokojený s přístupem k utkání. Nemusí dát tři góly jako na Dukle, ale jak pracoval pro tým na Spartě a se Zlínem, tak si to představujeme. Když to neplnil, visel nad ním Damoklův meč.
Ze sestavy vypadl talentovaný Žitný. Co s ním bude dál?
Potřebuju ho dostat do hry, ale musí si to i zasloužit. Je kreativní, a jestli mi tady zakrní, je to moje prohra. Zatím chodil na srazy národního týmu, byl na dvacítce 10 dní a hrál tam 20 minut. Moc dobře vím, jak srazy vypadají, ve Spartě jsme měli plno reprezentantů. Říkali mi: Trenére, to je předzápasový a pozápasový trénink, odpoledne kafíčko, internet, PlayStation. Zato my o pauze dobře potrénujeme.
Žitného ze základu vytlačil další mladík Trubač. Čím?
I on je tvořivý hráč, takové mám rád. Naše společnost vychovává běžce, rabiáty, ale kreativních hráčů typu Vachoušek, Rosický, Horváth či Zavadil je míň. A teď tady jsou Trubač a Žitný. V juniorské lize jsem měl v základu Krále, Trubače i Žitného, teď s nimi chci hrát dál i v lize. I když tedy počítám s tím, že Král odchází. Ukázal se výborně na Bohemce i na Spartě, je o něj zájem. Stopery máme, třeba mladého Knapíka, Čmovše, Jeřábka, Hoška. I z Kroba může být.
Proč Krob nechce hrát halfbeka, tedy krajního záložníka?
Asi jsem se špatně vyjádřil. Chtěl jsem po něm větší aktivitu dopředu i dozadu v prvních dvou zápasech, když jsme hráli na pět záložníků. On to má ale rád, když hru vidí zezadu, když má za sebou už jen brankáře. Pak je jeho útočná aktivita velká. Ale musí mít na to sílu, je to nahoru dolů. Já viděl, že už to úplně není jeho post. Když jsme během utkání přecházeli do tříobráncového systému, dával jsem ho na stopera, což se ukázalo jako dobrá myšlenka. Mít středního obránce, co bude hlavy vyhrávat, levého stopera s rozehrávkou levou nohu a pravého stopera, což byl Král, který má rozehrávku plus vyvezení balonu pravou nohou. Krobík by mohl v tříobráncovém systému být levý stoper, Krále nahradí Jeřábek, Hošek nebo Čmovš.
Celý podzim jste neměli jasně danou brankářskou jedničku, Diviš s Grigarem se točili. Budete v tom pokračovat?
Máme vyrovnanou dvojici brankářů, máme dvě jedničky, ne jedničku a dvojku. Samozřejmě ti dva kluci chtějí chytat, já tři kola před koncem podzimu udělal rozhodnutí, že vracím do hry Grigara kvůli rozehrávce. A my udělali devět bodů. Ale poděkovat musím i Divišovi za výborné zákroky na Slovácku, držel nás i na Bohemce. Jsem rád, že máme dva tak skvělé gólmany.
Pořád jsme na pérkách. Cíl je 45 bodů, tvrdí HejkalDlouhá liga = krátké volno. Nový formát elitní fotbalové soutěže výrazně zasáhl také do zimní přípravy týmů. Běhat hráči budou muset už během vánočních svátků, až se v lednu sejdou na stadionu, už se musí pilovat hra a taktika. Zimní kvapík Teplicím utne už 9. února jarní premiéra na Slavii. „V nadsázce říkám, že máme generálku na Slavii a 1. kolo doma s Mladou Boleslaví,“ usmívá se teplický kouč Stanislav Hejkal. Sám neví, co čekat od změny v roky zaběhnutém systému dlouhých zimních příprav. „Uvidíme, jak to bude. Kromě Zdeňka Ščasného, který trénoval venku, s tím tady nikdo nemá zkušenosti. Pro všechny to bude novinka. Dřív jsme končili v listopadu a začínali v půlce března, dva měsíce jsme byli tělocvikáři a udržovali kluky v pohotovostním režimu. Teď mají hráči jen dva týdny volno a hned individuální programy, objem musí nahnat sami. Nemůžeme se sejít 7. ledna a jít běhat do Zámecké zahrady, na to není čas,“ říká kouč. Teplice zimují na 8. příčce, ale v klidu nejsou. „Před posledními třemi koly podzimu jsem říkal, že z nich chceme aspoň čtyři body. Kdyby se to naplnilo, jsme teď třináctí. Mužstva na 9. až 12. místě začala vyhrávat, naopak Zlín, Boleslav nebo Liberec ztrácely. Doháníme je, ale zároveň neutíkáme soupeřům z té naší střední skupiny, kde jsou jen čtyři místa, takže jsme pořád na pérkách. Od 11. příčky jsme jen dva body,“ upozorňuje Hejkal. Může jaro Teplice posunout ještě do skupiny o titul pro první šestku? „Máme doma Bohemku, Boleslav, Opavu, Slovácko. Těžké zápasy, ale když je zvládneme, budeme spokojení. Uvidíme, na co to bude stačit. Jsme teď -2 body v tabulce pravdy, kdybychom byli na nule, máme na konci 45 bodů, což by bylo skvělé,“ zasnil se Hejkal. |
