V neděli si poprvé v nové sezoně zahrál za rodnou Skalnou v nejnižší krajské soutěži na Karlovarsku. V úterý v Praze v prostorách Národní knihovny v Klementinu křtil knihu Sto let českého sportu 1918 - 2018.
„Ještě že u toho sedím. Dva dny po zápase a mám toho pořád plný zuby,“ líčil se smíchem viceprezident Juventusu Turín, když tlustým výtiskem listoval.
„Zrovna tady mám rok 1934, mistrovství světa v Itálii, kde jsme byli ve finále. K téhle generaci mám takovou vzpomínku. Jako kluk jsem totiž hrál na turnaji Františka Pláničky, s kterým jsem se pak fotil,“ vzpomínal na slavného českého gólmana.
Který moment byste v historii českého sportu vyzdvihl?
To je strašně těžké, to po mně nechtějte. Vypíchnout jeden moment by nebylo fér k ostatním. Ale když jsem teď tady s Katkou Neumannová, tak si zrovna vybavuju, jak vyhrála zlato na olympiádě v Turíně. Já tenkrát dělal spolukomentátora pro italskou televizi při hokejových zápasech. Když Katka vyhrála ten svůj závod, v kabině Juventusu mi všichni gratulovali.
S kterým slavným sportovcem české historie byste se rád setkal?
To je pro mě naopak lehká otázka. Nikdy jsem neměl to štěstí se potkat s mým idolem Ivanem Lendlem. On byl mým vzorem, jak tvrdě trénoval.
Lendl žije léta ve Spojených státech, získal i jejich občanství a když ještě hrál, při tenisových turnajích byla u jeho jména zkratka USA. Vy byste někdy reprezentoval jinou zemi?
Když člověk stál na tom na hřišti a slyšel hymnu, hlavou mi vždycky prolétly myšlenky na rodinu, na místa, kde jsem vyrůstal. Za Itálii bych hrát nemohl, i když tam žiju už dvaadvacet let. Já jsem Čech.
Kdy naposled jste na to byl hrdý?
Zrovna v sobotu, když jsme vyhráli na Slovensku. Člověk fandí, drží palce. Vždycky mě mrazí, když Češi vyhrají.
Pavel Nedvěd a Kateřina Neumannová pózují v Barokní knihovně v Klementinu.
Národní mužstvo poprvé vedl Jaroslav Šilhavý, viděl jste posun ve hře?
Hlavně bylo vidět, že kluci chtějí vyhrát, že do toho dávají všechno. To poslední dobou samozřejmostí nebylo. Já byl přesvědčený, že to zvládnou, protože od začátku mi přišlo, že chtěli vyhrát víc než Slováci. Dávali tomu víc, vyhráli srdcem.
Dovedl byste si představit, že byste pro český fotbal pracoval?
Ta představa je teď složitá, v Juventusu máme novou správní radu, do které jsem byl zvolen. Je to na tři až šest let. Ale nikdy jsem se práce pro český fotbal nevzdal. Dovedu si představit, že bych v českém fotbale dělal, ale teď nedokážu říct co. V Juventusu odchází generální ředitel, tvoříme novou organizační strukturu a práce je hodně.
