„Uvědomil jsem si až po zápase, že to byla taková doba. Dělal jsem strašně moc, abych se vrátil,“ líčil 27letý forvard po porážce 0:1.
Výsledek vám comeback pokazil, že?
V první půlce jsme byli zakřiknutí. Plzeň byla silná na míči. V přestávce nám trenér řekl, že nemáme být potentovaní. Že to nejsou žádní bohové. Po pauze jsme se zvedli, šlápli jsme do toho. Vyhrávali jsme více osobních soubojů, dostávali se k doraženým balonům. Ale pořád je to málo. Do vápna by mělo lítat více centrů.
Necítil jste se osamocený na hrotu?
Vukadinovič se mě snažil doplňovat, v tom problém nebyl. Ale jak říkáte, když letí centr, tak musí být ve vápně víc lidí. Ne jen dva hráči nebo já. Hra se ale hodně kouskovala. Oni pořád padali, rozhodčí pískal moc faulů.
Petržela po Plzni:Když budeme pokračovat takhle, nemám o nás strach |
Z toho jste byl viditelně frustrovaný, že?
Jsem přesvědčený, že to častokrát bylo tělo na tělo, jenže vždycky to byl můj faul, a ne jejich.
Cítili jste, že máte aspoň na bod?
Na konci druhé půlky ano. Neříkám, že jsme měli vyloženou šanci, ale Jiras (Jiráček) střílel z vápna, to se dalo trefit. Ještě tam balon párkrát prolétl. Mohli jsme vyrovnat. Na konci se báli, zatlačili jsme je. Poslední tři minuty ale dohráli zkušeně u našeho rohového praporku.
V jakém rozpoložení je tým po čtvrté porážce za sebou?
Trenér nám říkal, že to nebylo špatné. Že se postupně zvedáme. Můžeme se pořád zvedat, ale bez bodů to bude k ničemu. Jsme v tom namočení. Ale takových mančaftů je hodně, takže to bude boj až do konce. Budeme muset máknout.
To vás v reprezentační pauze čeká. Trenér Petržela říkal, že dostanete zabrat.
Něco málo nám nastínil. Do pátku budeme trénovat dvoufázově. Potřebujeme se doběhat. Musím přiznat, že tak od 70. minuty jsem tahal nohy. Zůstal jsem. Chtěl jsem pomoct aspoň při hlavičkách.
Od konce ledna jste laboroval se zraněnou patou. Proč se to tak táhlo?
Bylo to záhadné. Byl jsem asi na deseti vyšetřeních ultrazvukem. Pokaždé mi řekli něco jiného. Měl jsem nějakou trhlinu na patě. Když jsem si obul kopačku, cítil jsem to při každém odrazu. Teď už je to lepší.
Zdravotních potíží jste měl předtím dost. Nepropadal jste malomyslnosti?
Trochu ano. Měl jsem za sebou dva roky ve Vlašimi, kde jsem se docela držel. Teď jsem přišel do Zlína a hned se mi něco stalo. Naštěstí je to za mnou.
A před vámi utkání na Slavii, kde jste doma. Těšíte se?
Tohle pro mě bude specifický zápas. Vyrůstal jsem tam od čtyř roků a hrál až do nějakých 22. Už se to tam hodně vyměnilo, ale pořád jsem v kontaktu s pár kluky. Hlavně s Milanem Škodou a Jirkou Bílkem, který přešel do vedení. Občas si napíšeme s Jardou Zmrhalem.
