Konec dubna 2004, Pavel Nedvěd do Prahy přivezl Zlatý míč pro nejlepšího fotbalistu roku 2003. Že ho před mezistátním utkáním s Japonskem ukáže fanouškům. A co vystavit oba Zlaté míče, které kdy získali čeští fotbalisté?
Josef Masopust, nejlepší evropský fotbalista roku 1962, souhlasil. „Pro mě není důležité, jak ta cena vypadá. Ale hlavní je, že jak já, tak i Pavel jsme tyhle ceny dostali, protože jsme zkrátka byli ze všech nejlepší,“ říkal Masopust.
Jiný byl i slavnostní ceremoniál, jak Zlatý míče přebírali. Zatímco Nedvěd letěl soukromým tryskáčem do Paříže, kde ho v sídle redakce France Footballu převzal a díky kamerám to viděl celý svět, Masopust se o svém vítězství dozvěděl po telefonu krátce před Vánocemi 1962.
„Pepíku, sedíš?“ zavolal mu novinář František Steiner. „Co blbneš, copak se u telefonu sedí?“ odvětil záložník. „Tak si sedni, ať tě to neporazí. Vyhrál jsi Zlatý míč.“
Trofej pak dostal až téměř tři měsíce po vyhlášení. Bylo to 13. března 1963 před výkopem někdejšího Poháru mistrů evropských zemí, předchůdce dnešní Ligy mistrů, v němž Dukla Praha hostila Benfiku Lisabon.
„Jo, to byla jiná doba. Tenkrát jsem se nemohl jen tak sebrat a zaletět si pro Zlatý míč rovnou do Paříže,“ vzpomínal Josef Masopust. Fotbalovou cennost měl vystavenou doma v pokojové stěně.
Tenkrát na hřišti byl jedním z jeho prvních gratulantů Eusebio. Slavný portugalský fotbalista pak Zlatý míč získal o tři roky později. A když bylo Masopustovi osmdesát, přiletěl mu osobně poblahopřát.
„Když jsem se dozvěděl, že pan Masopust slaví takové krásné narozeniny, osobně jsem chtěl přiletět a obejmout ho. Je to pro mě velká čest, že můžu být v Praze na oslavách svého velkého přítele,“ prohlásil Eusébio.
„Když přiletěl na moje narozeniny, tak se ukázalo, jaký je fotbal světovým fenoménem. Kdybych měl říct nejlepší zápas, který jsem kdy viděl, tak to bylo finále Pohárů mistrů v roce 1962 Real Madrid - Benfica. Real vedl tři jedna, ale pak se rozjel Eusébio a Benfika to otočila na pět tři,“ vrátil mu Masopust kompliment.
Tenkrát v třiašedesátém Masopust a spol. hráli s Benfikou 0:0, což po předchozí porážce 1:2 v Lisabonu znamenalo vyřazení. Po zápase Masopust dal Zlatý míč do tašky a domů si ho vezl tramvají.
„Je to už strašně dávno, ale vzpomínám, že můj Zlatý míč byl nějakou dobu vystavený v Muzeu tělesné výchovy a sportu v pražském Tyršově domě na Újezdě,“ pátral Masopust v paměti. „A mám takový dojem, že byl i součástí naší expozice v Montrealu na Světové výstavě v sedmašedesátém. Pojistili ho kvůli tomu na tehdy nevídaných padesát tisíc.“
