Smutnou zprávu přinesl v pondělí dopoledne Český rozhlas.
Truchlí nejenom Dukla Praha, kde se proslavil, ale celý český fotbal. Odešla opravdová legenda.
„Bezpochyby pro mě byl jedním z nejlepších hráčů Evropy. On a Beckenbauer,“ prohlásil světoznámý Pelé před lety. „Je to jeden z největších idolů, jaké fotbal poznal.“
Nezapomenutelný Masopust byl nejen výtečným záložníkem, ale také dobrým člověkem. Klasikou se stala příhoda z mistrovství světa 1962 v Chile.
Brazilec Pelé se zranil, ale střídat se tehdy ještě nesmělo, a tak zůstal na hřišti. Když dostal míč, Masopust před ním zastavil a čekal, až přihraje někomu jinému. Nechtěl jít do souboje se zraněným protihráčem.
„Bylo to jedno z nejhezčích gest v historii fotbalu. Projevil cit pro fair play, o kterém se dnes tolik mluví. Tohle byla opravdová ukázka úcty k člověku,“ vyprávěl Pelé několikrát.
Připomeňte si rádiovým záznamem Masopustův gól ve finále MS 1962 v Chile:
Z vesničky na Mostecku až ke stříbru na MS
Masopust se narodil v roce 1931 ve Střimicích u Mostu. Už v sedmnácti se stal členem mosteckého áčka, ale první ligu si poprvé zahrál až v Teplicích.
Po dvou letech - tedy v roce 1952, když nastupoval na vojenskou službu - přestoupil do Dukly Praha. Tam strávil patnáct let, skoro celou kariéru, a zažil největší úspěchy. S pražským týmem získal osm mistrovských titulů.
ProfilJosef Masopust Narozen: 9. února 1931 |
„Do svého příchodu na Duklu jsem byl slávista, ale osud mi nakonec všechnu slávu přinesl v Dukle,“ vzpomínal.
O partě kolem Masopusta a její výpravě na prestižní Americký pohár vypráví reportážní kniha Dukla mezi mrakodrapy od Oty Pavla, kterou dodnes fotbaloví fanoušci hltají.
„Na začátku jsme ho nebrali,“ vzpomínal Masopust na Pavla, „říkali jsme si, co nám má novinář co povídat, ale pak jsme zjistili, že to je fajn kluk, který když něco dělá, tak to dělá pořádně.“
Dnes má Masopust na Julisce, kde Dukla sídlí, bronzovou sochu v nadživotní velikosti. V Mostě po něm zase pojmenovali stadion.
Výrazných úspěchů se dočkal i v reprezentaci, za kterou odehrál 63 zápasů a vstřelil 10 gólů. V roce 1960 přispěl ke třetímu místu na mistrovství Evropy ve Francii a o dva roky později dokonce ke druhé příčce na mistrovství světa v Chile.
Československo tehdy prohrálo ve finále s Brazílií 1:3 a Masopust dal jediný gól poraženého týmu.
Rok 1962 pro něj byl vůbec úspěšný. Tehdy také získal Zlatý míč pro nejlepšího fotbalistu působícího v Evropě. To z českých hráčů dokázal už jen Pavel Nedvěd o jedenačtyřicet let později. Mimochodem, československým fotbalistou roku se Masopust stal jen jednou jedinkrát, v roce 1966.
„Ale já jsem Čech, fotbal jsem hrál v Čechách, a tak si ještě víc než Zlatého míče vážím ocenění Český fotbalista století,“ prohlásil Masopust po vyhlášení ankety časopisu Gól.
Závěr kariéry na sklonku sedmdesátých let strávil v Belgii v klubu Crossing Molenbeek, kterému pomohl do první ligy.
Po konci hráčské kariéry působil i jako kouč. Už v Belgii působil jako hrající trenér a po návratu do Československa dovedl k historickému titulu Brno. V letech 1984 až 1988 vedl československou reprezentaci.
Byl lepší než já, vzpomínal Eusébio
Čím byl Masopust tak výjimečný?
Měl skvělou techniku, dokonalé vedení míče, dokázal vystřelit oběma nohama. Divákům na stadionu se na něj krásně koukalo, zvlášť když k tomu přidal zdravou fotbalovou drzost a sebevědomí.
„Josef je legenda. Byl lepším fotbalistou než já,“ prohlásil slavný Eusébio, když do Prahy přiletěl na Masopustovy osmdesáté narozeniny.
Kdo ví, kam by to Masopust dotáhl, kdyby na Západ mohl přestoupit na vrcholu sil. Jenomže to režim nedovoloval...
I tak toho Masopust dokázal víc než dost. Zanechal výraznou stopu nejenom v dějinách českého fotbalu, ale z Dukly se stal i světovou legendou. Takovou, na kterou se nezapomíná.
