"Útočníkům jako Raúl nebo Huntelaar chvíli trvalo, než se střelecky prosadili. Zvyknout si totiž na německou ligu, to nějakou chvíli trvá. I proto jsem rád, že jsem se trefil hned v prvním zápase," prohlásil Pekhart, jenž se v současné době připravuje s reprezentací na středeční přípravu proti Norsku.
Ještě před rokem nastupoval za Jablonec. Jaro strávil na hostování ve Spartě a na konci sezony byl ještě na bronzovém mistrovství Evropy jedenadvacítek. A pak přišla další velká změna - od léta patří bundesligovému Norimberku.
"Na konci sezony ve Spartě i na Euru jsem mlel z posledního. Minulý ročník byl opravdu náročný. Měl jsem ale asi dvanáct dnů volna, během kterých jsem si odpočinul u moře. A tak mám teď dost sil na novou sezonu," uvedl.
HEKTICKÝ ROK. Loni v létě Pekhart oblékal dres Jablonce (vlevo), na jaře hostoval na Spartě (uprostřed) a nyní už pálí za Norimberk.
To bylo vidět i během vaší premiéry v německé lize, v níž jste vstřelil vítězný gól. Lepší začátek jste si nemohl přát, že?
Prosazoval jsem se od prvních přípravných zápasů. Ale bundesliga, to je přeci jen něco jiného. Takže jsem rád, že to takhle vyšlo.
Gól jste v euforii oslavoval jadrnějšími českými výrazy. Neptali se pak spoluhráči, co jste křičel?
V ten moment to byla taková euforie, že jsem vůbec nevěděl, co řvu. Spoluhráči se neptali, ale po zápase mi volal táta a říkal, že mu dělám ostudu. Pak jsem si to pustil ze záznamu a taky se na to podíval. Nic s tím ale dělat nešlo - v tom nadšení jsem prostě přiběhl k fanouškům a něco křičel.
V Berlíně bylo přes šedesát tisíc fanoušků. Hrál jste někdy před větší návštěvou?
Ne, nikdy. Když mi kluci říkali, že přijde asi sedmdesát tisíc diváků, tak jsem si to ani neuměl představit. A pak jsem se při nástupu podíval kolem sebe - byl to nádherný pocit.
Dá se na to nějak připravit?
Trenér nás už v týdnu varoval, že si musíme říct všechno v kabině před zápasem, protože pak už nebude vůbec nic slyšet. Tehdy jsem si říkal, že trošku přehání. Nakonec ale opravdu nic slyšet nebylo. Tedy až do chvíle, kdy jsem dal gól. To celý stadion ztichl a slyšet byli jen naši fanoušci.
Existuje v Norimberku zápisné, známé z českých klubů?
Něco jako zápisné v Německu je, i když se nic neplatí. Když přijde nový hráč, tak musí zpívat a tancovat. Snad bych radši něco zaplatil, něž něco podobného podstupovat znovu.
Co jste zpíval?
Na soustředění bylo asi devět nových hráčů, takže nás to čekalo všechny. V Německu se tímhle způsobem tmelí parta. Zpíval jsem Vysoký jalovec a k tomu jsem tancoval s gólmanem Patrickem Rakovským, který je Poločech a mluví česky. Sklidilo to docela úspěch, takže jsem spokojený.
Už jste se v Norimberku zabydlel?
Vzhledem k tomu, že jsem smlouvu podepsal několik měsíců před začátkem sezony, tak jsem s bydlením neměl problém. Shodou okolností zrovna odcházel bývalý kapitán Andreas Wolf, jehož dům se mi líbil a hned jsem si ho zarezervoval. Takže bydlím od prvního dne, co jsem v Norimberku. Je to super, protože bydlet jeden nebo dva měsíce na hotelu není příjemné.
Dobré výkony z poslední doby vás vynesly až do reprezentace.
Od trenéra Bílka jsem se o nominaci dozvěděl den před tím, než ji zveřejnil. Za jedenadvacítku už kvůli věku nastupovat nemůžu, tak jsem rád, že moje reprezentační kariéra neskončila a volně pokračuju v áčku. Udělám všechno pro to, abych dokázal, že na národní tým mám.
Jste podobný typ útočníka jako zraněný Tomáš Necid. Berete to tak, že ho v týmu nahrazujete?
Já se s nikým srovnávat nechci. Tomáš už má v reprezentaci solidní pozici, já jsem teprve na druhém srazu.
Berete přípravný zápas v Norsku jako generálku na finiš kvalifikace?
To nám zdůrazňoval i trenér Bílek. Je to poslední test před závěrem kvalifikace. Proto je důležité, abychom v Norsku uspěli. Norové budou hrát podobným stylem jako Skotové. Jsou důrazní a nedají nám nic zadarmo.
