Do další fáze jde Slavia, v boji o vstup do milionové soutěže vyzve Ajax. "Škoda, byli jsme hodně blízko," ulevil si Vomáčka.
Devětadvacetiletý obránce šéfoval obraně Žiliny, která přežila drtivý tlak Slavie v základní hrací době a bez inkasované branky vydržela i během třicetiminutového prodloužení.
Přišly penalty. Z každé strany dva exekutoři nedali, po pěti sériích byl stav 3:3. V šesté proměnil slávista Vlček, na řadu šel Vomáčka. A nedal, tvrdou střelou branku překopl.
"Chtěl jsem to dát nahoru, ale dal jsem do toho moc síly," líčil zastřeným hlasem.
To rozhodlo česko-slovenskou bitvu, která celkem trvala téměř čtyři hodiny. "Se Slavií jsme odehráli dva vyrovnané zápasy. Doma jsme byli lepší my, tady v Praze nás Slavie zatlačila. Myslím si, že spravedlivě to došlo do penalt. A ty jsou loterie."
Loterií byla i Vomáčkova střela. Vypadalo to, že nemířil. Snad i zavřel oči a tvrdě vypálil. "Moc se mi nechtělo kopat, ale nikdo další jít nechtěl. Tak jsem musel."
Byl nervózní? "To ne, na to nebyl čas," poznamenal. "Zápas měl velké tempo, ke konci jsme toho měli dost, byli jsme unavení."
Vomáčka první zápas proti Slavii nehrál, před týdnem v Žilině si odpykával trest za žluté karty. Nebyl u toho, kdy slovenský tým Slavii předčil. V odvetě už byl oporou, ale k postupu tým nedotáhl.
"Co nám chybělo? Ve dvou zápasech jsme nedali gól, tak asi to," přemítal. "Asi se rozhodlo u nás doma, mohli jsme vyhrát dva tři nula a na Slavii bychom hráli úplně jinak."
 Slávistický kapitán Stanislav Vlček (vlevo) v útočné akci, brání ho žilinský stoper Benjamin Vomáčka. |
