Že je nedostatek zaměstnanců největším problémem českého průmyslu a vůbec podnikání, slýcháme denně. Že je součástí tohoto problému také řada odchodů zaměstnanců z firem, které je těžce nabírají, je méně známá, ale stejně důležitá skutečnost.
Šestatřicetiletý Tomáš je schopný, pracovitý, aktivní a poctivý člověk. Když před nedávnem dostal nabídku změnit zaměstnání s citelným zvýšením platu a náborovým příspěvkem, vážně se rozvažoval a nakonec kývl. Peníze potřebuje, hlavními argumenty ale bylo to, že firma nabídla také příjemnější prostředí a že do ní před nedávnem odešli dva Tomášovi přátelé. I když nové místo pro něj nyní znamená nutnost do práce dojíždět, nevadí mu to. Má totiž nejen vyšší plat, ale je celkově spokojenější.
Vojtěch Bednář
 |
Tomášův příběh není zdaleka ojedinělý. Firmy si v současnosti stěžují na nedostatek zaměstnanců, a protože na volném pracovním trhu je sehnat nelze, snaží se lidi přetahovat. Motivační pobídky, náborové příspěvky a bonusy fungují. Ve skutečnosti jsou ale pro mnoho lidí spíše než hlavní důvod proč změnit práci symbolická poslední kapka. Skutečným důvodem je to, že firmy v minulosti podcenily podporu stávajících zaměstnanců.
Nevhodné pracovní prostředí, chybějící, nebo nedostatečné zázemí, zejména pro dělnické profese a méně kvalifikované práce, na které teď chybí nejvíce lidí. Zanedbaná interní komunikace, nedostatečná ochota firmy mluvit se svými zaměstnanci. Někdy pohrdání a přehlížení zkušeností a schopností vlastních lidí, kteří pro firmu pracují řadu let. Firemní kultura zaměřená tvrdě na výkon bez ohledu na vztahy.
Toto je výčet jen některých nešvarů. Nemusí být tak intenzivní, aby samy o sobě vedly k odchodům, ale když člověk dostane lepší nabídku, pak pod jejich tíhou vesměs neváhá. A to hlavně tehdy, když se touto cestou vydalo už několik kolegů, kamarádů či známých. Cesta pryč je prošlapaná.
Fluktuaci mnohé firmy neumí řešit
Řada firem řeší nábor zaměstnanců, ale na problém jejich fluktuace reagovat neumí. Dokládá to další případ. „Naše firma nabírá nové lidi, kteří dostávají podporu a příspěvky. Stávající zaměstnanci to nesou velice nelibě, protože i když i my jsme dostali přidáno, noví a bez zkušeností mají nyní více,“ stěžuje si mistryně výroby ve firmě, která produkuje součástky do automobilů.
Čtěte také |
Růst výroby a příchod nových lidí jsou změny, které tlačí na stávající zaměstnance. Pokud je v nich navíc vyvoláván pocit nespravedlnosti jako v tomto případě, je to jen další argument, proč třeba i po mnoha letech zvednout kotvy a odejít. Řešení přitom nemusí být náročné ani drahé. První krok, který by firmy měly udělat, není jen zvyšovat platy, ale zeptat se lidí, co potřebují. Dát vlastním zaměstnancům najevo zájem.
„Našich zaměstnanců jsme se zeptali, co můžeme udělat pro zlepšení jejich pracovních podmínek. Ukázalo se, že v prvé řadě je problém v nevyhovujícím sociálním vybavení a také v jídelně. Proto jsme se pustili do rekonstrukce. Zaměstnanci dostali na výběr z několika možností řešení problémové jídelny, nakonec jsme se rozhodli změnit dodavatele obědů. Je to změna oproti předchozímu stavu, kdy se problémy řešily jen zvyšováním platů, ale zdá se, že se osvědčila,“ přibližuje personální ředitelka jedné firmy, jak dali zaměstnancům najevo, že o ně stojí.
Pokud si firmy chtějí udržet zaměstnance a nelepit náborem nových nádobu, ze které vytéká, musí do nich nejen investovat, ale také jim ukazovat, že na nich záleží. Náklady na získání nových pracovních sil jsou v dnešní době značné, ale lidé nejsou jen o penězích. Udržení jejich přízně a podpory je k nezaplacení. Pokud se totiž lidé jako Tomáš cítí v práci dobře, nemají potřebu ji měnit, odcházet, a to ani tehdy, když jim jinde slibují více peněz.
