Zvyklý z normálního provozu, jsem nečekal, že v průběhu stávky zažiji něco výjimečného. Všechny ty obavy z dopravních kolapsů jsem bral tak, že bude v ulicích akorát víc aut a já se mezi nimi budu proplétat.
Jenže ve svých předpovědích jsem se "těžce" zmýlil. To, co se v Praze stalo a co jsem zažil, mě ne překvapilo, ale nechalo v radostném vytržení.
Praha se místo smradlavého města plného aut stala klidným a příjemným městem, kde se lidé nebáli využít prostor, který nabízí. Ulice mi připadaly větší, lidé spokojenější a klidnější.
Přestože podobným odborářským stávkám nefandím (zároveň je nikomu nevyčítám ani neupírám), sám za sebe musím odborářským bossům říct: Pánové, myslím, že se stávka povedla. Sice v jiném ohledu, než byste si přáli vy, ale to nevadí, já mám radost.
Obyčejnou a prostou radost z prostoru a klidu a zvláštní pozitivní energie, kterou jsem z lidí a města cítil.
