Tedy den poté, co z vedení banky odejde její dosavadní šéf Paul Wolfowitz. Ten rezignoval 18. května kvůli skandálu s platem své milenky, které zajistil výnosné místo na ministerstvu zahraničí USA. - více zde
Bush při oznamování nominace nového šéfa řekl, že si předchozího prezidenta banky Wolfowitze váží jako charakterního člověka.
"Světová banka má za sebou složité období. Pro všechny v této instituci je minulost plná frustrace, obava a napětí, což se může přenést i do budoucnosti. Já ale věřím, že banka má to nejlepší ještě před sebou," řekl Zoellick.
Nový prezident bude muset v první řadě přesvědčit členské země, aby v příštích dvou až třech letech přispěly částkou asi třiceti miliard dolarů. S její pomocí chce banka realizovat několik programů, hlavně poskytnout bezúročné půjčky nejchudším zemím.
Německu se Zoellick zamlouvá
Zahraničí na výběr Zoellicka reagovalo poměrně příznivě a například Němci vzkázali, že jsou spokojeni. Německo patřilo k zemím, které v rámci Světové banky velmi zasazovaly, aby z jejího čela odešel Wolfowitz. Naopak méně spokojené jsou některé africké země. Smíšené pocity mají také některé zdravotnické organizace.
"Robert Zoellick je dobrým kandidátem, který si s sebou přinese obrovské zahraniční zkušenosti," řekla německá ministryně pro hospodářskou spolupráci a rozvoj Heidemarie Wieczoreková-Zeulová. Právě ta se ze všech sil snažila, aby Wolfowitz musel odejít.
Spojené státy vybírají šéfa banky už od jejího založení před šedesáti lety. Evropa má pak nárok na volbu vedení sesterské organizace, tedy Mezinárodního měnového fondu.
Kdo je Robert Bruce ZoellickMuž, kterého Bílý dům navrhuje na prezidenta Světové banky Robert Zoellick získával zkušenosti ve státní správě i v soukromém sektoru. V letech 1985 až 1988. Sloužil již v republikánských vládách Ronalda Reagana a George Bushe staršího. Byl mimo jiné náměstkem pro hospodářské záležitosti ministra zahraničí Jamese Bakera a také zástupcem šéfa sekretariátu Bílého domu. V letech 2001 až 2005 zastával v první Bushově vládě funkci vedoucího Úřadu obchodního zmocněnce USA. Zasloužil se o přijetí Číny a Tchaj-wanu do Světové obchodní organizace (WTO). Oživil jednání o světovém obchodu na jednání WTO v katarském městě Doha. V únoru 2005 se stal prvním náměstkem ministryně zahraničí Condoleezzy Riceové. Byl považován za hlavního strůjce Bushovy politiky vůči Číně. Zasloužil se i o mírový plán v súdánském Darfúru. Ve funkci vydržel rok a půl. Podle amerických médií těžce nesl, že se v nové Bushově vládě nestal ministrem financí. Post druhého muže ministerstva zahraničí bral jen jako slabou náplast a v posledních měsících údajně vyjednával s různými bankovními domy na Wall Street. V červnu 2006 se stal jedním z ředitelů investiční banky Goldman Sachs , která patří k největším hráčům na Wall Street. V bance pracoval převážně na rozvoji investičních trhů po celém světě. Narodil se 25. července 1953. Titul magistra veřejné politiky získal v roce 1981 na Harvardově univerzitě. Ve stejném roce zde získal také doktorát z práv. |
