Zpěvačka Petra Janů má ideální příležitost ohlédnout se za životními milníky a úspěšnou kariérou v českém showbyznysu. „Mám hned dva důvody k oslavě. První jsou narozeniny a říkám, že slavím pětatřicet a pětatřicet. To zní lépe než sedmdesát, ne?“ řekla pro týdeník 5plus2.
A ten druhý důvod?
Padesát let na hudební scéně. V říjnu budu mít koncert, kde bude poctivý průřez celými padesáti lety mé hudební kariéry. Každý si tam tu svoji písničku určitě najde. A budu mít dva hosty, jedním bude můj dlouholetý kamarád Petr Janda, ten teď také slaví kulatiny – osmdesát let. Takže si tam dáme ten náš společný song Jedeme dál.
Dalším hostem bude jeden mladík…
Ano, na oslavě budu zpívat s šikovným mladým zpěvákem Petrem Cieplým. Máme společnou písničku s názvem Odlišné generace a je to takový mezigenerační duet, který říká, že každá generace může té druhé něco dát. Každý máme co hledat, co ztrácet. Tak už se na to moc těším a doufám, že to v té Lucerně pořádně rozjedeme!
Pojďme si těch 70 let trochu zrekapitulovat. Dětství jste prožila u babičky, jak na to vzpomínáte?
Život u babičky bylo to nejlepší období, které jsem zažila. Babička byla ještě celkem mladá, protože máma mě měla ani ne v osmnácti letech, takže babičce nebylo snad ani čtyřicet. Mí rodiče se rozvedli, když mi bylo osm měsíců, a tak jsem putovala k ní. Ale na toto období vzpomínám nejraději a s láskou. Máma si pak v novém manželství pořídila ještě dva syny a táta dceru. Když mi bylo asi jedenáct, tak si mě vzala zpět. Zjistila totiž, že by mě mohla využít jako chůvu.
Dala vám babička nějakou radu do života?
U babičky jsem strávila v podstatě to nejdůležitější období svého života, období, kdy se dítě formuje. Babička neměla nějaké extra vzdělání, ale byla moudrá a hodná. Naučila mě, co je v životě dobře a co špatně, a to je hodně důležité. Zpívala se mnou, vyprávěla mi pohádky. Dědeček Jan, po kterém se jmenuju, byl zavřený za nějaké politické věci, tak s námi nebyl, ale ještě tam s námi žila prababička a pradědeček.
Petra Janů ■ Narodila se jako Jana Petrů 19. listopadu 1952. ■ V letech 1987, 1988, 1989 získala titul Zlatá slavice. ■ Od roku 1972 vystupovala v Semaforu. Od roku 1977 zpívala se skupinou Pro-rock, se kterou vydala první album Motorest a stala se jednou z mála rockerek na československé hudební scéně. ■ Na vrcholu slávy byla v osmdesátých letech, kdy nazpívala největší hity Už nejsem volná, Moje malá premiéra, Říkej mi či S láskou má svět naději. ■ Jejím manželem byl Michal Zelenka, který zemřel 16. prosince 2011 ve věku 63 let. |
Jaký jste měla vztah s mámou, když jste v jedenácti letech musela odejít od babičky?
Tím mi skončily pěkné časy u babičky a začaly ty horší časy s mámou. Takže jakmile mi bylo dvacet, odešla jsem raději hned z domova, postavila se na vlastní nohy a začala se o sebe starat sama.
Vaše původní jméno je Jana Petrů, což je obecně známé, ale čí byl ten nápad změnit vám jméno?
To mi vymyslel Jirka Suchý, a to ze zcela praktických důvodů. Když jsem nastupovala do Semaforu, tak už tam jedna Jana Petrů byla. A ona tohle jméno paradoxně měla jako pseudonym. Tak mi moje jméno přehodili. Teď už mi ta Jana přijde zvláštní, a ani mi tak vlastně nikdo neříká. Ti, co mi tak říkali, už umřeli.
Jak jste se dostala do Semaforu?
Začalo to na soutěži Jihlavská píseň, kde jsem potkala skladatele Pavla Větrovce. Přinesla jsem mu kazetu svých písniček a on, že to vezme do Semaforu, kde tehdy účinkoval. Ti si mě potom pozvali. Vzpomínám si na to jak dnes, přijela jsem tam ve svých krimplenových kalhotách a s děsnou trvalou, co jsem si dělala sama doma, zazpívala jsem a oni že mě teda berou. Zůstala jsem tam šest sezon a naučila jsem se všemu, profesionalitě a hlavně pokoře. Byl to můj základ do dalšího života.
Někdy v té době jste se seznámila s budoucím mužem, který vám prý hned na začátku řekl, že jste tlustá a ošklivá. Měl snad v něčem pravdu?
Víte, já přišla z obce, která se jmenovala Sekerkovy Loučky, a podle toho jsem taky vypadala. Holka ze Sekerkových Louček. (smích) Můj budoucí manžel byl velký manažer a stavěl tehdy program pro Karla Černocha, kam potřeboval nějakého hosta, kterého nikdo nezná. A někde mu řekli, že do Semaforu nastoupila nová holka, která sice nějak moc dobře nevypadá, ale dobře zpívá. Tak se na mě přišel podívat. A řekl, že když zavře oči, tak dobrý. Karel Černoch byl pro mě tehdy ikona, tak jsme si plácli.
Jak to pak vypadalo, když se o vás Michal Zelenka začal starat?
Já měla tehdy sebevědomí, až se dnes divím, kde jsem k němu přišla. Nic jsem za sebou neměla, nic jsem ještě nedokázala, ale byla jsem přesvědčená, že Hollywood zavolá do dvou měsíců. (smích) Vypadala jsem příšerně, chovala se příšerně, prostě takový malý spratek. Takže si mě můj budoucí muž vzal do parády. A já ho zpočátku za to úplně nenáviděla. Měl pořád nějaké blbé hlášky, třeba že jestli se chci zbavit té hrozné kabelky, tak ať mu ji dám, že ji klidně vyhodí. Ale znáte to, nenávist a láska jsou strašně blízko sebe – jsou to hrozně intenzivní pocity. A pak jak mávnutím kouzelného proutku se to celé obrátilo, sestěhovali jsme se a zůstali spolu pětatřicet let.
Celý život se pohybujete v showbyznysu, dá se v této branži získat skutečná kamarádka?
Neměla jsem moc přátel, a když už, tak spíš mezi muži. Většina mých kamarádů není ze showbyznysu. Když jsme se s kolegyněmi potkaly, tak jsme se na sebe usmívaly a chválily si, jak dobře vypadáme, ale že by to bylo čisté a upřímné, o tom bych občas pochybovala.
Týdeník 5plus2Každý pátek zdarma  |
Zklamal vás v životě někdo?
Určitě, ale to jsou malichernosti. Jen kdysi mi ublížil bulvár. Když mi umřel muž a já na tom byla nejhůř, tak napsali „manžel umíral a ona práskla dveřmi“. Bylo to hrozné. Já jim tehdy říkala, že těmito věcmi lidem strašně ubližují, nakonec se mi dotyčný omluvil, ale tohle už je vážně za hranou. To mě moc mrzelo.
Koho jste jako mladá zpěvačka obdivovala, poslouchala?
V Loučkách jsem poslouchala českou muziku, hrozně se mi líbil klasický bigbít jako hrál Vladimír Mišík, Karel Černoch, Petr Novák. Potom jsem poslouchala Pilarku, Kubišku... V Praze mě textař Zdeněk Rytíř seznámil s kytaristou Otou Petřinou a pak jsem půl roku na zahradě povinně ujížděla na Deep Purple a Suzi Quatro. Natočili jsme desku Motorest a tím to vlastně všechno začalo.
Hodně prý na sobě pracujete, sportujete, nejíte červené maso a uzeniny, žijete zdravě… Stále to platí?
Tohle všechno platilo do lockdownu. To jsem byla v jídle celkem striktní, ale jak přišel covid, tak to všechno vzalo za své. Takže teď už jím, až na červené maso, téměř všechno. Odstěhovala jsem se během covidu do lesů se svým pejskem maltézáčkem a zlobila jsem. (smích) Nakynula jsem jako knedlík, což poznám podle šatníku. Vejdu se teď jen do tepláků a několika džín. Tak teď to zase musím shodit, abych vypadala opět jako člověk.
Petra Janů (2019)
Využíváte nějaký speciální recept, jak zatočit s kily navíc?
Časopisy jsou plné receptů, rad a diet, ale podle mě na to existuje jen jeden jediný recept – cvičení a správný jídelníček. Tím asi spoustu žen a dívek nepotěším, ale je to tak. Já mám až takové rodinné dispozice, že se zahledím do knížky s recepty a přiberu. Takže zhruba od 40 let si musím hlídat stravu a cvičit.
Využíváte i některé moderní možnosti, které dnešní doba ohledně zevnějšku poskytuje?
Ano, proč se tomu bránit, když jsou možnosti, aby žena vypadala lépe. Neříkám, že nejsou ženy, kterým jsou vrásky a stárnutí jedno, ale upřímně si myslím, že většina žen chce vypadat pěkně. Ať už pro manžela, partnera, líbit se sobě, kamarádkám. Je rozdíl mít vrásky od smíchu, nebo hluboké, ošklivé rýhy v obličeji. A navíc když se člověk pohybuje stále ve společnosti, tak to je nezbytnost.
A co muži, nezanevřela jste na ně?
Nedávno jsem se bavila s jednou kamarádkou a říkaly jsme si, že ti chlapi se nás asi bojí. Jsme přeci jen samostatné a nepotřebujeme je už doma od rána do večera. Ale je to asi celkově tou dobou, je mnohem více možností, jak se seznámit, spousty seznamek, kde si muži i ženy mohou vybírat. A to pak úplně zkresluje situaci. Jsem ráda, že jsem v tomhle směru žila v době, ve které jsem žila. (smích)
24. května 2022 |
