Co se vám teď honí hlavou, co cítíte?
Já jsem pořád stejně nadšená. Nejdřív to bylo opravdové překvapení, pořád tomu nemůžu uvěřit, ale už se to míchá s nadšeností a já si to užívám (více o finále České Miss zde).
Člověk má jednu úžasnou schopnost, a sice cítit, co přijde. Cítila jste, že vyhrajete?
Byla jsem strašně nervózní, měla jsem sevřený žaludek, furt jsem si říkala, že by to "možná", "třeba", ale nepočítala jsem s tím, že to dopadne takhle. Troufala jsem si doufat, ale nepočítala jsem s tím.
O vašich krátkých vlasech se bude ještě nějakou chvíli mluvit. Kdy jste si tento sestřih vůbec pořídila?
Bylo to v létě. Jednou jsem už měla krátké vlasy, ty jsem si užívala, pak jsem to zase zkusila na dlouhé, to nevyšlo, tak jsem se vrátila ke krátkým.
A jste ráda, že budete "ta, která byla první, co vyhrála s krátkými vlasy"? Samozřejmě, já jsem v to doufala.
Na co jste během finále sázela, co bylo vaším esem v rukávu?
Sázela jsem na přirozenost. Jsem svá a vždycky jsem byla a doufala jsem, že to bude stačit. A samozřejmě k tomu patřily psychické přípravy, trénink mluvení, trénink stání a chůze, cvičila jsem a posilovala se i psychicky.
V této soutěži existuje jedna taková "nemoc". Říká se jí "missí nemoc". Už jste o ní slyšela?
Seznámila jsem se s ní na Filipínách, respektive padla tam tahle otázka, ano, neplánuji ztratit svého přítele, nemyslím si, že je to pravda.
Kdo vám fandil?
Přítel. A rodina, přátelé a evidentně všichni, co mi poslali hlasy. Děkuju za ně.