Z dochovaných zbytků ani podle fotografií nebylo možné původní malby zrestaurovat nebo podle nich vytvořit kopie. Proto se českobudějovičtí památkáři rozhodli vyhlásit veřejnou soutěž na zpracování nových děl. Ty výklenky zdobí od konce prosince. Většina procházejících však symbolům a písmenům nerozumí.
„Znám to tu 80 let. Je skvělé, že je kostel znovu upravený. Díla na fasádě mi ale nic neříkají. Možná bych více ocenila tradičnější formu. Vhodná by byla i nějaká informační tabule, která by napověděla kolemjdoucím něco o historii a vysvětlila význam díla,“ myslí si jedna z obyvatelek Pražského sídliště.
Ve veřejné soutěži zvítězil návrh Lukáše Hájka. Autor přetvořil původní náměty jednotlivých nik do podoby písmen a symbolů spojených s jejich tradičními atributy.
Nejsvětější Trojici v hlavní centrální nice symbolizují propojená písmena N a T a tři body umístěné do vrcholů rovnostranného trojúhelníku. Vpravo se pak nachází svatá Alžběta. Tu představuje písmeno A, pod kterým je symbol chleba a podané ruky.
„Ve třetí nice je Pieta. Jako základ autor použil písmena M a J. Určitě si každý představí tradiční zpodobnění truchlící Panny Marie s Ježíšem na svém klíně. Proto jsou písmena i takto propojená. Protože se jedná o oplakávání matky, můžeme vidět i symbol slzy,“ ukazuje organizátorka soutěže Milena Hajná z Národního památkového ústavu (NPÚ).
Přihlásilo se 29 autorů
Chodci při pohledu na novou výzdobu nik tápou, ale odborníci mají jasno. „Kdybych ve veřejném prostoru hledal protějšek k dílu, paradoxně bych ho nenacházel ve výtvarném umění, ale v kultuře graffiti. Podobně jako se na zeď podepisuje writer, zvolil i Hájek stylizovaná písmena a do nik kostela podepsal svatou Alžbětu nebo Nejsvětější Trojici. Jejich iniciály pak doplnil jednoduchými piktogramy, které znázorňují důležité aspekty křesťanské víry,“ hodnotí teoretik umění a odborník na veřejný prostor Jiří Ptáček, který zasedl v hodnotitelské komisi. Podle něj určitá tajemnost k umění patří.
Výtvarníci, kteří se zapojili do soutěže, museli ve svých návrzích vycházet z původních témat zaniklých maleb. Měli volnost v použitém materiálu i samotném provedení. Přihlásilo se 29 autorů z různých uměleckých oborů. Pestré byly i jejich plánované techniky. Někteří počítali s využitím tradiční malby do mokré omítky, takzvané fresky. Jiní zvolili méně obvyklou reliéfní sochařskou techniku do bronzu či práci se sklem a kovem.
Rozhodující bylo i to, že umění bude umístěné na frekventovaném místě, kde se na něm mohou podepsat povětrnostní podmínky i vandalové. „Za zmínku stojí třeba zajímavý návrh skleněné výzdoby. Dílo by ale bylo složité na údržbu a také jsme se obávali poničení,“ upřesňuje Hajná.
