Lidem v Československu zbývaly poslední měsíce krátké znovunabyté svobody. 31. května 1947 se díky tomu mohla v Brně odehrát církevní slavnost, která na náměstí a do ulic dostala přes sto tisíc lidí.
Společně s moravskými katolickými špičkami si na Zelném trhu a při průvodu v ulicích připomněli 950. výročí umučení národního patrona svatého Vojtěcha. „Byla to oslava triumfální a cesta přímo královská,“ napsal tehdy do deníku Národní obroda kanovník na Petrově František Falkenauer.
„Již o třetí hodině odpoledne se začínaly řadit na náměstí Mendlově a v přilehlých ulicích zástupy lidu, orelstvo, skauti, družičky, studentstvo a mnoho jiných spolků. Okolo půl páté hodiny již byly zástupy skoro nepřehledné,“ pokračoval v líčení.
Od hranic Brna vezla světcovy ostatky krojovaná jízda, aby je na Starém Brně přivítali starobrněnský opat a prelát Benedikt Švanda, brněnský biskup Karel Skoupý, za jižní Moravu náměstek předsedy Zemského národního výboru Karel Fanfrdla, za město Brno předseda Ústředního národního výboru Josef Podsedník a mnozí další. Po únoru 1948 takřka všichni skončili neblaze.
„Něco, co nelze ani slovy vypovědět“
„Ohromné zástupy lidu vroubily ulice a zbožně klekaly před světcovými ostatky,“ pokračoval kanovník v líčení průvodu, před nějž sypaly družičky spousty květů. Na Zelném trhu se pak konalo kázání a slib celého zástupu lidu. „Byly zastoupeny všechny význačné úřady, vysoké školy svými rektory a děkany, nejvyšší státní samosprávné úřady, spolky a korporace, generality a důstojnický sbor,“ vypočítával Falkenauer.
V katedrále na Petrově se potom po celou noc konaly stavovské pobožnosti a od půlnoci sloužily mše svaté, na které se až do rána hrnuly další a další zástupy.
„Rozloučení se světcovými ostatky bylo opět na Zelném trhu v neděli ve dvě hodiny odpoledne,“ popisoval kanovník, který své líčení zakončil prohlášením, že po ty dva dny vidělo Brno „něco, co nelze ani slovy vypovědět. Jenom pohled na lavinu lidu, jak se valila na Zelný trh, vypovídá jasnou řečí o zbožné úctě našeho moravského lidu ke svému biskupu a k světci“.
Šlo ovšem o jednu z posledních takových slavností na dlouhá léta. Komunisté se na církvi, jejích představitelích i majetku vyřádili od převratu v únoru 1948 po čtyřicet let své vlády opravdu mohutně. A začali s tím nedlouho po svržení demokracie u nás.
Nechvalně známá je jejich akce K, při které vyklidili kláštery a řeholníky izolovali. „Klášter byl duchovním centrem, který ovlivňoval většinu lidí žijících v jeho okolí. Řeholníci byli výborně organizováni, měli určitou autonomii v rámci církve, a navíc měli i kontakty s generálními představenými v zahraničí,“ popsala historička Simona Mátlová ve své diplomové práci Soudní procesy s brněnskými augustiniány po roce 1948.
Brněnskému biskupovi znemožnili kontakt s okolím
„Nejreakčnější“ řeholníci mířili do internačního kláštera v Želivě u Humpolce. A právě tam skončili z účastníků oné slavnosti ti nejpřednější. V květnu 1950 sem převezli jak starobrněnského opata Benedikta Švandu, tak především mezi lidmi oblíbeného Karla Skoupého.
Tento zakladatel Biskupského gymnázia v Brně byl na léta posledním brněnským biskupem. V roce 1950 ho komunisté internovali, takže svůj úřad nemohl vykonávat. A po roce 1953 mu internaci na deset let prohloubili v naprostou izolaci tak, že ho až do roku 1963 drželi na utajovaných místech a znemožňovali mu kontakt s okolním světem.
Pak žil brněnský biskup do roku 1968 v charitním domově v Žernůvce u Tišnova, aby se kolem pražského jara na pár měsíců ujal svého úřadu, což mu normalizace od počátku 70. let opět znemožňovala. Na jeho pohřeb přišlo 28. února 1972 přes 50 tisíc lidí, kteří se až do pádu komunistické totality dalšího biskupa v Brně nedočkali.
Z civilních účastníků dopadl hněv komunistů na předsedu Ústředního národního výboru v Brně Josefa Podsedníka. Komunisty byl 15 let vězněn a pak mohl pracovat jen jako údržbář.
Farář a náměstek předsedy Zemského národního výboru Karel Fanfrdla skončil po roce 1948 ve vězení sice „jen“ na dva roky, ale až do konce života pak žil pod stálým dohledem Státní bezpečnosti. V roce 1961 musel opustit svou farnost, aby dožil jako administrátor ve vesničce Kobylí.
