Jednoho dne na ně budeme podle Gabriely Dobruské z České společnosti ornitologické čekat marně. „Nebo u nás zůstanou pouze naši havrani a desetitisícová zimní hejna nepřiletí. Neboť ptáci již na oteplování reagují a postupně se přesunují k severu,“ popsala.
Podle miroslavského rodáka a ornitologa Julia Klejduse může být důvodem nejen oteplování, ale i snižování hnízdní početnosti. „Obtížně se to prokazuje nebo zdůvodňuje. Ale rozdíly v horizontu padesáti šedesáti let jsou vypovídající. V lužních lesích na jižní Moravě, konkrétně v nocovišti u Nosislavi a Židlochovic, byly v padesátých až šedesátých letech odhady kolem 150 tisíc nocujících havranů. Dnes je jich tam sotva deset tisíc,“ vypočítal.
Myslí si, že je to způsobeno i záměrným hubením těchto ptáků v jejich domovině, dále intenzivním odstřelem a nemocemi.
Ptáci odlétají do míst, kde je dostupnější potrava
Také Martin Valášek, biolog ze Správy Národního parku Podyjí, míní, že počasí je jen jeden z mnoha faktorů. V případě havranů, kteří přilétají na zimu od severovýchodu, jde zejména o to, jak se vyvíjí počasí v jejich domovině – Polsku, Bělorusku a Rusku. „Pokud nemají možnost nalézat dostatek potravy doma, odletí do míst, kde je dostupnější,“ říká Valášek.
Podle něj budou černí opeřenci i nadále měnit hranice, protože se tak děje odnepaměti. „Ptáci se dokážou lecčemu přizpůsobit a něco naopak neakceptují. Takže jedna teplotně nadprůměrná zima z dlouhodobého hlediska nic moc neznamená. Přijde jiná zima, krutá, a ta může značně zdecimovat celé populace. Časem se však můžou opět obnovit,“ upozorňuje.
Už nyní se přitom teplá zima změnou havraní adresy projevuje. Nejen její – v Česku už nehnízdí ani nezimuje bekasina otavní nebo linduška luční. Faunu naopak obohatila vlha pestrá nebo rákosník velký.
Úchvatná obří hejna
Ornitologové zároveň zdůrazňují, že přílet havranů nesouvisí s charakterem nadcházející zimy, i když se to mezi lidmi traduje. Jejich brzký přílet má symbolizovat tuhou zimu. Ale ptáci předpovídat počasí neumí. „Havrani reagují na měnící se podmínky v místě jejich výskytu. Napadne-li vysoká sněhová pokrývka, nemohou najít potravu a vydávají se na cestu na jih,“ vysvětluje Dobruská.
Čísla ale navzdory tvrzení odborníků lidové tradici nahrávají – nejčastěji havrani přilétají v polovině října. V roce 2010 to ale bylo přibližně o 10 dní dříve. A tehdy byla i neobvykle tuhá zima.
Havrany je možné v Česku potkat celý rok, hnízdí tu zhruba čtyři tisíce párů. Zimovat ale může přiletět klidně i dva miliony havranů. Ti domácí se před chladem přesouvají na jihozápad, do Francie. Krátce po jejich odletu je pomyslně střídají početná hejna ptáků ze severu.
„Během dne hledají potravu. Večer se setkávají na shromaždištích, aby za soumraku společně přelétli na nocoviště. Sledovat několikatisícové hejno ptáků, které se za ranního rozbřesku rozlétá, je nevšedním zážitkem,“ podotýká Dobruská.
Podle jejího kolegy Lukáše Viktory si havrani nejraději vybírají zimoviště v polohách okolo 200 metrů nad mořem, takže nejčastěji se s nimi dá setkat v nížinách a údolích větších vodních toků, třeba u řeky Dyje.
Krmítka raději ne
S příchodem zimy je spojená rovněž instalace krmítek. Lidé si je však často pletou s odpadkovými koši. „Ptákům škodí sůl, koření nebo přepálené tuky. Nejlepší jsou semena – slunečnice, ořechy, mák, stejně tak třeba ovesné vločky, vařená zelenina, jablka. Můžeme přikrmovat i hovězím lojem, ale v chladném počasí, aby nežlukl,“ vyjmenoval Viktora.
Biolog Valášek by navíc přikrmoval, jen když je mráz a sníh: „Při příznivějších povětrnostních podmínkách ptáci ztrácejí motivaci a stávají se zranitelnějšími. Mohou se jim i oslabit reflexy nebo zhoršit zdravotní stav.“
