Nejen na víno, za krásnou přírodu a atraktivními památkami, ale i za odpočinkem a relaxací v léčivých lázních by mohli v budoucnu jezdit lidé do jihomoravského Mikulova.
O vybudování lázní vedení města uvažuje už několik let. Léčivá voda totiž pod městem je. Kvůli lázním teď město změnilo i územní plán. A vedení radnice se začalo poohlížet po bohatém investorovi, který by výstavbu lázní mohl finančně podpořit.
Výstavbě už nic nebrání
Změnou územního plánu, které už požehnalo mikulovské zastupitelstvo, město zbořilo překážky, které mohly výstavbě lázní zabránit. Investoři tak již mají volnou cestu.
"Lokalita, které se změna územního plánu týká, může být vhodným místem jak pro lázeňství, tak například pro golf," naznačuje starosta města Rostislav Koštial, kam by se mohl rozvoj bývalého armádního areálu posunout.
Že pro město lázeňství není jen sen, dokazuje i fakt, že už příští rok chce vedení Mikulova začít s průzkumnými vrty za zhruba deset milionů korun.
Náklady přesáhnou miliardu
"Jakmile bude pramen zabezpečen, budeme shánět investory," uvedl starosta Mikulova s tím, že samotné vyvrtání a vyvedení léčivé vody bude stát několik stovek milionů. Zprovoznění lázní kolem miliardy.
Podle Koštiala se však už ozývají investoři, kteří chtějí do rozvoje obřího mikulovského projektu přinést vysoké částky.
Geologové v minulosti v Mikulově objevili prameny velice kvalitní jodobromové vody vhodné pro léčbu pohybového ústrojí. Podobné složení má voda v Hodoníně, kde balneoprovoz úspěšně funguje už několik let.
Voda v Mikulově obsahuje dokonce více jódu, solí a dalších látek než voda v nedalekých Pasohlávkách. Zkušební sondy ukázaly, že termální voda se nachází přímo v areálu bývalých kasáren.
Ta před několika lety město získalo od armády a soukromá firma zde začala budovat luxusní obytnou zónu.
Místo ropy našli minerální vodu
Zdroje termální, takzvaně pohřbené mořské vody, byly v hloubce dvou kilometrů pod Mikulovem objeveny při hlubinných vrtech hledajících ropu a zemní plyn.
Vedle nich však na Mikulovsku existují i skromná zřídla minerální vody, která vyvěrají na povrch nebo jsou zachycena v malé hloubce pod povrchem při hloubení domovních studní.
Jak uvádí botanička Milada Rigasová ve sbírce Regionálního muzea v Mikulově RegioM, při některých z těchto pramenů byly v minulosti postaveny lázně.
Tradici přerušilo vysídlení
Jejich provoz trval i několik staletí a skončil teprve v padesátých letech 20. století v souvislosti s vysídlením původních obyvatel po druhé světové válce. Šlo o sirné lázně. Kromě Mikulova si je oblíbili i lidé v sousedním Sedleci.
"Malé lázeňské provozy se sirnými vanovými koupelemi byly po staletí vyhledávány místními obyvateli i hosty z větší či menší dálky," uvádí Rigasová v RegioMu.
"Malá vydatnost známých povrchových pramenných zdrojů sirné minerální vody mohla být do jisté míry determinována technickými možnostmi své doby. Moderní technologie oborů hydrogeologie i balneologie jsou nesrovnatelné s možnostmi před stem až třemi sty lety," dodává.
