Seriál Squid Game, známý v Česku pod názvem Hra na oliheň, odstartoval na Netflixu teprve před měsícem. Stovky hráčů v něm hrají dětské hry, které je můžou stát život. Narážky na seriál už potkáváme všude možně. Je opravdu znát, že ho vidělo hodně lidí, a že se pomalu vyrývá do kolektivního povědomí seriálových příznivců podobně, jako třeba hity typu Hra o trůny nebo Černobyl. Netflix k tomu oznámil, že za prvních 17 dní už si seriál pustilo přes 111 milionů uživatelských účtů. Je to vůbec první seriál, kterému se něco takového na platformě povedlo.
Hra na oliheň dělá spoustu věcí dobře. Seriál nás v první řadě nechá trochu odpočinout od hollywoodských trháků a přenese nás do zcela odlišné (jihokorejské) kultury, podobně jako oscarový úspěch z roku 2019, Parazit. Zároveň však brnká na správné struny: umí šokovat ve správných momentech, nabízí příběh s vyváženým poměrem předvídatelnosti a zvratů a také obsahuje parádní herecké výkony i práci s vizuální stránkou.
Představujeme žánr Battle Royale, který dobývá herní svět |
Zároveň také celkem neskrývavě poukazuje na jiný světový fenomén: herní žánr battle royale. V herním světě je to aktuálně stále prominentní multiplayerový žánr, od kterého si svůj kousek chce urvat snad každé větší studio. Některým se to povede, jiným ne. Spojuje je však princip, kterým je jednoduché pravidlo: účastní se spousta lidí, vítěz však může být jen jeden.
Ano, sám se teď hned opravím: videohry opravdu koncept battle royale nevymyslely. Vždyť je to přímo název japonského filmu z roku 2000, který byl tím, kdo s konceptem přišel. Samotný film Battle Royale pak ještě do jisté míry vykradly populární knihy a následně i filmy Hunger Games (Hladové hry), aby pak teprve přišly na řadu samotné videohry. Nejprve pomocí modifikací na tituly jako Arma a Minecraft, a následně pak dorazila velká jména jako PUBG, Fortnite, Apex Legends či Call of Duty: Warzone. Tedy hry, které dnes vydělávají neuvěřitelné množství peněz.
Paradoxní na tom všem je, že když jsem krátce po vydání četl o Hře na oliheň na diskusním serveru Reddit, lidé seriál nejvíc přirovnávali k jiné hře: loňským Fall Guys. A s tím se dá koneckonců souhlasit asi nejvíc. Ačkoliv se totiž v obecném smyslu dá Hra na oliheň označit jako battle royale, prvky soutěžní hry s týmy, kdy v jednu chvíli táhnete s pár lidmi za jeden provaz, abyste v následující hře byli všichni proti všem, to najdeme právě hlavně ve Fall Guys.
Fall Guys: Ultimate Knockout
Fall Guys: Ultimate Knockout
Podobností je zde víc. I vizuály Hry na oliheň sází na nevinnost, dětskost. Pestrobarevné kulisy, motivy dětských her, překážkové dráhy, týmové sporty… to vše lze najít v obojím. Teď samozřejmě nechci někoho osočovat, že by snad vykrádal něčí nápady. Sám hlavní scénárista se přitom přiznal, že jednou z jeho inspirací byl spíše onen kultovní film Battle Royale. Šéfdesignér Joe Walsh zase nedávno prozradil, že díky Hře na oliheň si pohrávají s myšlenkou, že do Fall Guys vrátí nepoužitou minihru a prozkoumají možnost, zda je do hry možné nějakým způsobem integrovat seriálovou hru Červená, zelená.
Není pochyb, že světy filmů a seriálů jsou čím dál víc propletené s herní kulturou. Další aktuálně celkem úspěšným filmem je třeba Free Guy, v němž si hlavní hrdina v podání Ryana Reynoldse utahuje snad ze všech možných aspektů multiplayerových her. Za posledních pár let jsme tu měli filmy s ježkem Sonicem, detektivem Pikachu a aktuálně se dokonce na filmová plátna chystá přiskákat Super Mario a na obrazovky televizí zase adaptace The Last of Us.
Z filmu Pokémon: Detektiv Pikachu
Záběr z filmu Ježek Sonic
Hra na oliheň je v tomto ohledu zkrátka jen další ukázkou, jak moc jsou oba kulturní světy propojené. Nemusí to být jen na úrovní konkrétních referencí (postavičky či celé příběhy), ale propojovat jdou už i celé žánry. Věřím, že to není ještě zdaleka poslední pojítko a různých podobností budeme nacházet časem možná ještě víc.
