Alcantara je sice náhražkou přírodních materiálů, ale její specifické vlastnosti zahrnující vysokou odolnost vůči poškrábání nebo hoření ji vynesly do role miláčka automobilových designérů. Americký magazín Motortrend její popularitu ukazuje na interiéru luxusního kupé Lexus LC, které má z alcantary kromě sedadel i výplně dveří, část obšití palubní desky a celou stropnici. Kromě automobilek ji hojně využívají i výrobci elektroniky, najdete ji na sluchátkách Sennheiser nebo obalech na tablety Microsoft.
Historie dnes tak populárního materiálu se začala psát v roce 1970 v japonském chemickém koncernu Toray. Vývojář Mijoši Okamoto tehdy vymyslel, jak dát dohromady polyester a polyuretan tak, aby vytvořil umělý semiš, který je na omak téměř k nerozeznání od klasické broušené kůže. V Japonsku ho Toray dodává pod vlastním označením Ultrasuede (tedy „ultrasemiš“), v Evropě se vyrábí od roku 1972 ve firmě Alcantara SpA, joint venture Toraye a petrolejářského koncernu ENI. Během čtyřiceti let vývoje se od sebe obě značky začaly odlišovat, italská alcantara je brána jako luxusní materiál, jako podšívku ho na svých kabelkách ostatně využívá i Louis Vuitton.
Vzhledem k syntetickému původu alcantara nedráždí ochránce zvířat. Kromě toho je velice odolná vůči poškrábání, oproti přírodní kůži se nerozhřeje tak, že by se na ni nedalo sáhnout, nebo se stejně neochladí, je odolná vůči působení slunečního světla, neklouže a dá se udělat v nehořlavé podobě. Díky tomu všemu se z ní stal i vyhledávaný materiál mezi výrobci aut, prvním byl již v roce 1978 extravagantní italský sporťák od Bertoneho s motorem uprostřed, Fiat X1/9. Umělý semiš si záhy oblíbili rovněž u Audi a jako jedna z prvních ho u modelu Thema používala i Lancia. Často ji najdete rovněž na volantech nebo sedadlech závodních aut. Plusem je totiž i nižší hmotnost alcantary, podle šéfa firmy Andrey Boragna ušetří Lamborghini nahrazením přírodního semiše jeho produktem na jednom autě až 5,5 kg.
Milánská továrna ovšem už nestíhá vyrábět. Boragno v rozhovoru pro Motortrend přiznal, že jeho firma musí ročně odmítnout až 20 % nových zakázek. Výrobní potenciál továrny je osm milionů metrů umělého semiše, z čehož putuje 60 % do Evropy, 30 % do Asie a 10 % do USA. V posledních sedmi letech se použití v automotive sektoru zvýšilo o 15 %, přičemž právě automobilky a jejich dodavatelé tvoří 80 % odběratelů Alcantary SpA. Navzdory tomu Boragno sní o vyšším zastoupení alcantary v autech, rád by ji častěji viděl na volantech nebo třeba na dveřních klikách.
Jeho firma proto investuje v přepočtu více než 7,5 miliardy korun, aby v příštích pěti letech mohla zdvojnásobit výrobu svého unikátního materiálu. Přijme také dalších 200 zaměstnanců, celkově jich bude mít 800, přičemž 500 z nich budou lidé, kteří se budou podílet přímo na výrobě alcantary. Společnost má z čeho brát, od krizového roku 2009 ztrojnásobila tržby v přepočtu z 1,6 na 4,7 miliardy korun.
Boragno plánuje také další vývoj: v roce 2020 má být alcantara vyráběna jen z přírodních surovin, což by ji mělo ještě více odlišit od hlavních konkurentů nabízejících hovězí kůži, která si žádá zabíjení zvířat a činění ne zrovna ekologickými chemickými látkami.
