Změna klubu pro vás byla jasná volba?
V Brně mi to zkrátka nevyšlo podle představ, i Kometa si zřejmě představovala něco jiného, došli jsme s klubem ke shodě. Snad Olomouc neurazím, když řeknu, že jsem chtěl zvolit trošku menší klub. Vzít to zkrátka od podlahy, vrátit se ke všemu, co jsem dělal dřív, a na tuhle sezonu hokejově zapomenout.
Čekal jste v Kometě jinou pozici?
Šel jsem do Brna s tím, že nečekám místo na přesilovce ani na oslabení, spíš že si to časem ubojuji. Pak se povedla příprava na sezonu a já ten prostor hned dostal. Bohužel začátek byl mizerný a mně se nezačalo dařit ani později, když jsme nějaké obrátky nabrali. Zaslouženě jsem propadl až do čtvrté řady.
Z moderní haly do plechárny. Holt se víc obleču, říká olomoucká posila Fridrich |
Dostalo vás tohle špatné období?
Hodně jsem bojoval s vlastní hlavou. Ve spoustě zápasů to bylo opravdu očividné, jak mi to nelepí. Vybavuje se mi zápas s Litvínovem, kdy jsem spálil asi šest tutovek. Hlava na tom byla už tak zle, že jsem si nevěřil ani já sám.
Brněnský brankář Jan Kavan mi přitom říkal, že právě vaše střely mu na tréninku dělaly starosti, že máte ránu jako kůň. V zápasech se vám roztřásly ruce?
Spíš jsem na sebe vytvářel zbytečný tlak. Nedařilo se, člověk to chce co nejdříve změnit, a jak jsem se víc a víc snažil, paradoxně jsem si asi spíš škodil. Tréninky byly skvělé, dával jsem góly všem našim brankářům, i když měli zrovna parádní formu. V zápasech to ale stále nešlo.
Zklamaní Martin Kohout a Marek Ďaloga z Komety Brno po gólu Litvínova.
Když tedy přišla nabídka od kohoutů, nešlo vám hlavou, že vás chtějí na pozici maskota?
Je to až tak špatné? (směje se) Já byl s generálním manažerem Erikem Fürstem v kontaktu už delší dobu, akorát jsem mu vysvětloval, že Kometa byla můj sen snad odjakživa, chtěl jsem si zahrát před vyprodaným Rondem. Co se týče přístupu lidí v Olomouci, jsem naprosto nadšený a překvapený, jak to zde funguje. Strach, že budu dělat maskota, jsem tedy neměl, i když z mého představovacího videa s živým kohoutem to tak vypadat na první pohled nemusí.
Baví vás tahle hříčka?
Kam jinam bych měl zrovna já jít, když mi to někde nevyšlo.
Takže máte automaticky smlouvu v Olomouci?
To asi takhle nefunguje, ale neptal jsem se... (směje se) Doufám, že jsme fanoušky alespoň pobavili.
Jedenáct let jste byl ve Varech, teď máte ve dvou letech druhý přesun. To asi není úplně plánovaná cesta, že?
Žena mi při stěhování do Brna říkala, že další stěhování zažít dlouho nechce. To jsem jí tedy úplně nesplnil. Když ale viděla, že se nedaří a že to asi nezlomím, měl jsem doma podporu i v rozhodnutí prostředí změnit. Že mi nové prostředí a noví lidé mohou pomoci.
Hokejová Olomouc oznámila třetí posilu. Vybírala si z mistrovského Třince |
Proč padla volba na Olomouc?
Přišlo nám to jako nejrozumnější. Nechci, aby to vyznělo, že je Olomouc jen jistotou, kde prostě tuším místo. Já ale potřeboval nějakou jasnou volbu, že to nebudu někde jen zkoušet, ale že budu mít rovnou větší příležitost. Cítil jsem to podle obrovského zájmu, ať už ze strany majitele, či od trenérů. To vás utvrdí v tom, že je to správné rozhodnutí.
Pořád platí, že jste nejen hokejový puntičkář?
Páni, to bude z nějakého mého starého rozhovoru, že? To už upadlo. Máme dvě děti, takže kdybych měl doma něco srovnávat a aranžovat, tak můžu zítra začít znovu.
Útočník Komety Martin Kohout během vhazování
Alespoň hokejový smysl pro detail vám ale zůstal, ne?
Hokejky mám srovnané, nachystané, vše má své místo. I když přijedeme ve tři ráno z druhého konce republiky, tak neumím vyklopit tašku na místo a jít domů. Mám systém balení, v šatně to potřebuji mít vše narovnané podle sebe. A je jedno, jestli je na to po tréninku čas, nebo jsme přijeli ze zápasu v půli noci.
Na ledě máte také první systém a pak až kreativitu?
To za mě patří do play off. Hra musí mít systém, ale mám rád, když do toho člověk může přinášet nějakou momentální myšlenku. Nelíbí se mi takové to strojové hraní. Je potřeba v tom najít balanc. Já ale věřím, že to tady nebude jen bránění a urputnost.
Zdá se vám, že Olomouc postupně nabírá i hokejovost?
Mám za to, že to hodně změnil David Krejčí. Dal jim sebevědomí a pomohl v uvědomění, že jsou opravdu hokejisté. Nechci hanit trenéry, ale jeho poznatky si ostatní hráči vzali mnohem víc. Zkusili to a vyšlo to. Rapidně se proměnili ve hře dopředu. Nečekali jen na brejky, byli hokejovější o tisíc procent.
Jaká jsou tedy očekávání z osobního hlediska?
Sám sobě plánuji velkou roli a hodně herního prostoru. Nemůžu si nic diktovat, ale o tohle jdu bojovat. Chci fakt začít od začátku a vydobýt si to.
Těšíte se do plechárny?
Těším! Já jsem zvyklý na staré stadiony. Vždyť jsem vyrostl na Vsetíně a ve Varech poslouchal o staré plechové hale pořád. Pro soupeře je to fakt těžké, když mají přijet v zimě do ještě mrazivější haly. Vždyť tady se v šatně topí i teď! A ta atmosféra, to je úplně něco jiného než v moderních halách. Nemusí být moc narváno, a přesto se to tam rozléhá. Hraje se tam hrozně nepříjemně. Těším se, až to budu mít naopak v zádech.
