Bojový sport je u Ptáčků rodinnou záležitostí. Mladší bratr Martiny Ptáčkové Josef je čtyřnásobným mistrem světa v grapplingu, což je bezúderová bojová technika, při níž se snaží zápasník soupeře páčením, škrcením a lámáním souboj vzdát. „A náš táta je ze starého Žižkova. Takže ten má takovou tu pouliční školu,“ vysvětlila Ptáčková.
Společně se věnují trénování. „Učíme úplně všechny – děti, nevidomé, menšiny, veřejnost, armádu,“ popsala. S každou skupinou zachází samozřejmě jinak.
„Třeba u těch vojáků přijedeme za nimi na výcviky a vedeme trénink bojových sportů, nějakou fyzičku, říkáme jim, co by mohli dělat líp,“ líčí šampionka. „Ze začátku je to vždycky hrozný, protože nás mají všichni za hrozný trapáky. Nevypadáme na to, brácha je hrozně hubený, táta je malý, zakrslý,“ líčí Ptáčková. „Takže si na začátek musíme získat respekt. Ráda začínám fackovanou. To je moje nejoblíbenější hra, a je skvělá na postřeh,“ dodává.
S bojovými sporty sama začala kvůli šikaně, kterou zažívala v dětství. Byla prý „tlustá šprtka s krátkými vlasy“ a neměla žádné kamarády. Rodiče ji proto přihlásili na karate, kde získala sebevědomí. Teď spolu s bratrem vede projekt Šikana do klece, s nímž navštěvují i české školy. Děti učí kromě své hlavní disciplíny, kterou je hand-to-hand combat, taky kickbox, jiu-jitsu, grappling a sebeobranu.
Když se nebije v ringu, předvádí šaty. Byla jsem tlustá šprtka, líčí Ptáčková |
Sama trénuje i judo nebo box. „Učím se, jak soupeře zničit co nejrychleji a dřív, než to udělá on,“ vysvětluje. Hand-to-hand combat, tedy boj zblízka, jí vyhovuje, protože se tam může všechno. „Nesmí se kousat a tahat za vlasy, ale jinak vše, co si dokážete představit, je povoleno. Je to jako bychom byli někde venku,“ přibližuje s tím, že se při zápase používají také rukavice s malými jemnými kamínky. „Takže to trošku víc bolí,“ dodává Martina Ptáčková.
31. prosince 2018 |
