„Konec se nade mnou vznášel už dlouho, ale teď už není cesty zpět,“ konstatoval na setkání s novináři.
Je jedním ze sportovců, kteří můžou porovnat emoce při zisku olympijské medaile a titulu mistra světa. Tím se stal dvakrát: na kajaku a v kayakcrossu, vítězí také v extrémním slalomu.
Opravdové dojetí ale zažil právě v Londýně pod pěti kruhy. „Olympiáda je sen. Tam si člověk uvědomí, jakou cestu ušel, kolik práce udělal a kolik lidí je za ním a je opravdu hrdý,“ vyprávěl. „Ale sportovně si víc vážím zlata ze světového šampionátu, protože na něm se sejde větší konkurence.“
Vodní slalom poprvé zaregistroval při olympiádě v Atlantě 1996, po ní se dostal k Miloslavu Říhovi, který ho jako trenér vedl celou kariéru. „Na začátku jsem neměl ambice vyhrávat závody, to přišlo až později. K vodě mě táhli hlavně lidé u ní,“ vyprávěl.
Už v devatenácti letech vyhrál první Světový pohár, posléze přidal ještě dalších pět triumfů.
Kajakář Vavřinec Hradilek společně se svým trenérem Miloslavem Říhou
Po snových sezonách 2012 a 2013 přišly zdravotní komplikace a do reprezentace se mezitím vypracovali mladší slalomáři: Ondřej Tunka, Vít Příndiš a hlavně Jiří Prskavec.
Právě Prskavcovy výkony společně s přísnými kvótami Hradilkovi nedovolily stříbro z Londýna na dalších olympiádách obhajovat. A poslední dva roky se už neprobojoval ani do domácí reprezentace.
Závodí, létá, brzy i zatančí. Nikdy jsem sportu nepodřizoval vše, říká Hradilek |
Přesto se na tuto sezonu připravoval naplno, chtěl si ještě jednou si vyjet místo v týmu, zažít červnový Světový pohár v Troji, zabojovat o další olympiádu. Věděl, že konec jeho kariéry se blíží, ale chtěl se loučit z kanálu a ne z gauče.
Jenže před dvěma týdny začal cítit slabost v levé ruce. „Jako kdybyste při chůzi nemohli dokončit krok,“ popisoval. Nedokázal pořádně zvednout ruku, neměl v ní stejně pevný stisk jako v pravé. Sledoval ostatní kajakáře, jak na plný výkon zabírají a jen si zoufal. „Takhle rychle to prostě nedokážu.“
Víkendové závody ve Veltrusech pak jeho rozhodnutí uspíšily. „Výkon nebyl ani tak špatný, ale samotný pocit z jízdy mě přesvědčil o tom, že bych měl skončit.“
S kajakem se ale neloučí definitivně. Stále platí jeho účast na víkendových nominacích v Troji, na domácím Světovém poháru by chtěl zorganizovat exhibiční rozlučkový závod, nekončí ani jeho záliba v extrémním kajaku, ve kterém sjíždí divoké řeky.
Vážím si toho, že jsem se ze všeho nezhroutil, říká Hradilek |
„Už prostě jen nebudu slalomářem na plný úvazek,“ upřesnil. „Nepřestávám chodit do loděnice v Troji a pokud by někdo potřeboval člena do hlídek, tak hlídkuju.“
Nyní chce trávit co nejvíc času se svými malými dcerkami, do konce roku má také naplánované natáčecí dny televizního seriálu. Ve hře je i práce v menším slalomářském oddílu na Novém Zélandu. Pozice trenéra na plný úvazek podle něj ale nepřichází v úvahu.
„V trenérství se angažovat nehodlám, protože chci mít slalom pořád rád,“ smál se.
