Trochu? Když ho posloucháte, jak vypráví, musí vás napadnout, že právě on je ten pravý fotbalový světoobčan. Navíc bez ostrých loktů, které by nejspíš někdy potřeboval. „Občas se ve mně projeví italský temperament, jindy česká mazanost, nejčastěji však belgický klid. Při různých situacích v sobě objevuju jiného Lucase.“
Dvacetiletý obránce zrovna dostal v klubu Bodö/Glimt krátké volno, tak si honem odskočil do Prahy za dědečkem, který žije sám ve velkém domě nad Smíchovem. V pátek už ovšem bude bedlivě sledovat, jak hraje nová česká reprezentace v Norsku.
Odmalička jsem si říkal: Kéž bych mohl reprezentovat Česko. Mít to privilegium oblékat stejný dres a poslouchat stejnou hymnu jako můj táta.
