Rozstřel
Sledovat další díly na iDNES.tvOba novináři iDNES.cz se na ukrajinské bojiště dostali díky iniciativě, kterou od začátku války organizuje právě Lesya Kopchuk. Ta dováží na frontu produkty, které ukrajinským vojákům chybí.
„Při cestě, kterou jsme absolvovali ve třech, tedy já, Michal a Petr, jsme vojákům na frontu dovezli auto, drony, bundy, ale i nosítka, škrtidla a další důležité věci. A kromě toho i drobné dárky od dalších dobrovolníků, včetně nějakého občerstvení,“ konstatuje paní Lesya.
Auta jsou teď podle ní nejvíce poptávaným zbožím. Ukrajinská armáda je využívá jako sanitky při převozu zraněných z fronty do nemocnic. „Stačí pár hodin v akci a drony auto zničí. Spotřeba je obrovská, ale bez aut nemůžeme zraněným pomoci.“
Podle ní chybí také lidé, například lékaři, zdravotníci. „Možná to někoho vyděsí, ale na frontě to vypadá tak, že tam operují i veterináři.“
Lesya Kopchuk v Česku žije už více než dvacet let. Stará se tady také o tři syny, je majitelkou zakázkového krejčovství a vyrábí květiny a doplňky z mýdla. Z prodeje výrobků i kampaní na Doniu financuje pomoc Ukrajině.
„Ze sedmdesáti procent pomáháme vojákům na záporožské frontě. Ale spolupracujeme také s chersonskou, doněckou a charkovskou frontou,“ popisuje paní Lesya.
Šila šaty pro české celebrity. Nyní odívá ukrajinské vojáky na frontě |
Podle ní je teď zapotřebí pomáhat právě v Záporožské oblasti, protože tam je momentálně situace velmi vážná. Rusové soustředili své síly do této části Ukrajiny, kde už mimo jiné obsadili místní jadernou elektrárnu. „Myslím si, že jejich cílem je obsazení města Záporoží.“
Měli bychom se mobilizovat
Lesya Kopchuk si uvědomuje, že situace je v tuto chvíli velmi vážná. „Myslím si, že bychom se měli všichni mobilizovat. Nemyslím tím, abychom šli všichni bojovat, ale každý z nás může něco udělat, aby zastavil tu ruskou rakovinu. Když ji nezastavíme, půjdou dál a nikdy je nikdo nezastaví. Takže jestli umím dělat kytky, tak udělám kytky, prodám je a za vydělané peníze pomůžu. A tak by měl pomáhat každý člověk. Tím, co umí.“
Prohraje-li Ukrajina, prohraje civilizace, varuje gubernátor, jehož mučili Rusové |
Své dojmy popsali v Rozstřelu i oba novináři iDNES.cz. Reportér Michal Voska říká, že viděl úplně nový typ války. „Je to jiná válka než ty předchozí. Byl jsem osobně v Afghánistánu, Iráku i v Sýrii. Na Ukrajině se válka tváří jako první světová – zákopová. Ale zatímco tehdy se vojáci dívali před sebe, dnes se musejí dívat nad sebe, protože je ve velkém decimují drony.“
„A doplnil bych Michala, že se na Ukrajině jedná o pomyslnou laboratoř příští války, podobně jako když španělská občanská válka byla laboratoří druhé světové války,“ říká fotograf Petr Topič. „Rusko i Ukrajina bojují zbraněmi, které dřív zbraněmi nebyly a dnes jsou v přímém přenosu používány v boji, a tím se neustále vyvíjí taktika.“
Oba v další části popsali realitu v Záporožské oblasti. „Na první pohled město Záporoží funguje. Akorát nedílnou součástí toho je, že tam celou noc a celý den houkají sirény, protože Rusové na město neustále útočí. Místní lidé se s tím naučili žít, ale my dva jsme byli nervózní, možná snad jako jediní,“ vzpomíná Petr Topič.
Příměří je pro ně nemyslitelné
Na frontu se podle něj není snadné dostat. Oni sami jeli ze Záporoží více než tři hodiny, museli projet třemi kontrolními stanovišti. „Ta situace je tam různá. Byli jsme ve vesničce, která byla zhruba tři kilometry od bojiště, a viděli jsme tam následky ruského až nesmyslného bombardování,“ pokračuje Michal Voska.
„Byl tam malý dům, který byl zasažen raketou za miliony dolarů,“ popisuje Michal Voska to, jak Rusové až neuvěřitelně plýtvají svými zdroji. „A i v této vesničce žijí lidé. Mluvili jsme tam s paní, která žila hned vedle toho zničeného domu, který byl srovnán se zemí. A oni nechtějí a vlastně ani nemohou nikam odjet, protože nemají kam.“
Paní Světlana (53) žije u fronty v Záporožské oblasti. Stojí u místa, kde ještě před dvěma měsíci byl dům. Než ho zničila ruská raketa S-300. Světlana žije kousek od místa dopadu se svým manželem. V domě mají rozbitá všechna okna, improvizovaně je kryje jen překližka. Sami bydlí ve sklepě. Nemají elektřinu ani vodu, tu jim aspoň vozí dobrovolníci. (24. února 2024, záběry z fronty u Záporoží)
Oba novináři hovořili na frontě s ukrajinskými vojáky a ptali se jich, jak se v tuto chvíli cítí, zda vnímají únavu po dvou letech bojů a také jak vnímají překvapivé změny ve vedení ukrajinské armády, tedy zejména odvolání Valerije Zalužného z funkce náčelníka generálního štábu.
„Nejsem vojenský stratég, ale samozřejmě to situaci nepomáhá,“ říká Petr Topič. „Na druhou stranu jsem tam cítil obrovské odhodlání se nevzdat. Myslím si, že pro většinu lidí, se kterými jsme se setkali, je otázka nějakého příměří nemyslitelná.“
Učit bychom se měli my
„Hlavně je potřeba si uvědomit, že oni žijí ze dne na den. Jim je jedno, kdo je ve vedení,“ navazuje Michal Voska. „Jsou tam dva roky bez jakéhokoliv střídání. A oni to místo musí uchránit. Nepřemýšlí nad tím, jestli je nahoře Petr nebo Pavel, ale myslí na svůj úkol – přežít a uchránit svou zem.“
Reportéři iDNES.cz poblíž fronty. Válka se blíží, asi zemřeme, popisují Ukrajinci |
Po zkušenosti přímo z fronty Michal Voska také v Rozstřelu naznačil, jaké ponaučení by si z rusko-ukrajinské války mohla vzít česká armáda. „V tuto chvíli se cvičí ukrajinští vojáci v českém vojenském výcvikovém prostoru Libavá. Ale naprosto upřímně si myslím, že by spíš oni měli učit nás.“
„Učí se u nás nějakou taktiku, nějaké základy, nějakou topografii, to je všechno hezké, ale na reálném bojišti, kde jsou v zákopech a jenom čekají, co jim ze shora spadne na hlavu, je realita jiná. Tedy ponaučení pro českou armádu? Připravovat se na tento způsob boje,“ uzavírá Michal Voska.
Existuje na Ukrajině při přerozdělování vojenské či humanitární pomoci korupce? Jak na bojující Ukrajince působí to, že se přes 600 tisíc ukrajinských mužů vyhýbá branné povinnosti? A co na oba novináře na frontě zapůsobilo nejvíce? I o tom byla řeč v Rozstřelu.
