Utkání osmifinále domácího poháru basketbalistů mezi píseckými sršni a hosty z USK Praha začíná za zhruba půlhodinku. Hala už se pomalu plní. Sleduji, jak fanoušci v tipovací soutěži o pivní odměnu vyplňují do tabulky své odhady. „Potřebují se chytit, ale dneska to bude těžký. Určitě budou hrát spíš mladý,“ předpovídá jeden z píseckých fanoušků s černožlutou šálou kolem krku, zatímco zapisuje svůj tip.
Sportovní hala zažívá velkou rekonstrukci, což trochu ubírá na komfortu diváků i hráčů. Náladu příchozích to však nemění. K rozcvičce týmů zní hlasitá hudba, na tribunách se vášnivě baví skupinky fanoušků. „Sršni jsou pro mě taková rodinná záležitost,“ vypráví Lucie Janovská, když u vstupu čtečkou kontroluje lístky.
Na své DNA chceme stavět roky, hlásí basketbalisté Písku. Kouč si euforii užívá |
Spojení rodinná záležitost pro ni znamená ještě víc než pro ostatní příznivce. Její dědeček Miroslav Janovský starší patří mezi spoluzakladatele klubu, její otec Miroslav Janovský mladší je současným předsedou klubu. Při zápasech zvládá mixovat hudbu, s mikrofonem komentovat utkání i burcovat fanoušky. „Je obdivuhodné, kam se klub dostal. Hlavní je, že jsou to všechno čeští hráči, většinou i místní kluci, Jihočeši,“ přidává Janovská.
Míjím vstup a pokračuji po ochozu tribuny. Brzy narazím i na spoluzakladatele klubu Janovského staršího. „Je to krása. Hlavně na začátku sezony se nám dařilo a je to skvělá propagace klubu i města,“ myslí si emeritní předseda nováčka nejvyšší soutěže. Rodinná atmosféra v klubu a složení týmu téměř výhradně z jihočeských hráčů. To ho těší nejvíc. „Identitu si chceme zachovat za každou cenu. Podařilo se nám český basketbal zbláznit. Půl sezony se nemluvilo o ničem jiném. Dokud nepřišel Trojan,“ vypráví s nadšením.
Výtěžek z dražby pro nemocnici
Janovský starší zmínil prosincový duel s Opavou, za kterou naskočil i herec Ivan Trojan. „Chceme ten příběh uzavřít. Jeho dres se podařilo vydražit za 102 tisíc. Soutěžili o něj člověk z Prahy a náš sponzor Photomate. Vedení klubu se snaží přivést Trojana a vítěze dražby na některý zápas, kde by se celý výtěžek předal nemocnici na léčbu cystické fibrózy,“ doplňuje.
S legendou místního klubu by se dalo povídat dlouho, ale zápas brzy začíná. Před úvodním rozskokem se tribuny rozezní sborovým skandováním: „Písek, Písek.“ U palubovky není slyšet vlastního slova. Trenéři se mohou ukřičet, ale fungují spíš signály a gesta.
Čtyři body pro Trojana. Opavští basketbalisté i s přispěním herce porazili Písek |
Sršni i s omlazenou a oslabenou sestavou s favoritem v první čtvrtině drží krok a týmy dělí ve skóre jediný bod. Fanoušci trochu utichli ve druhé čtvrtině, kdy Pražané převedli rozhodující trhák. „Udělali jsme hloupé ztráty, USK potvrdilo svoji výbornou obranu,“ líčí písecký trenér Jan Čech.
Hala pro 800 diváků sice tentokrát není vyprodaná, ale fanoušci tým podporují i přes nepříznivé skóre. Jsou vděční za každou povedenou akci, střelu nebo blok. Pomáhají i mladíkům. Domácí prohráli 57:73, ale lidé tleskají a děkují hráčům. „Musíme se dát zdravotně dohromady a připravit se na závěr základní části. Nemáme to ve vlastních rukách, nebudeme se upínat k nadstavbě A1. Soustředíme se na sebe,“ tvrdí Čech.
Sršni v neděli nastoupí v Ústí nad Labem, další sobotu hostí Olomoucko. V tabulce jsou devátí, o jednu výhru za osmými Pardubicemi.
Vyvěsím vlajky, vypiju kávu a začínámeDo písecké sportovní haly dorazí zhruba hodinu a čtvrt před zápasem. Vyvěsí vlajky s motivačními hesly. Vypije jednu černou kávu, turka. Při rozcvičce týmů poklábosí s přáteli na tribuně. Až pak je správně připravený a natěšený na zápas. „Bez toho by to nebylo ono,“ tvrdí věrný písecký fanoušek Jan Zborník.  Rád chodí na všechny sporty ve městě. Ale pro basketbal má slabost. „Taková atmosféra, jaká panuje na basketu, není nikde jinde v republice,“ myslí si. Názor si obhájí díky tomu, že se sršni objíždí i venkovní zápasy. „Když vypraví autobus, jedu taky,“ zdůrazňuje. Kdy naposledy vynechal domácí zápas, si ani nevzpomene. „Už je to hodně let,“ usměje se. Sám se považuje za velkého píseckého patriota, a když ho chvíli posloucháte, máte jasno, že mu na tamním sportu opravdu záleží. „Chodil jsem na basket už kdysi na krajský přebor. To hrál ještě pan Janovský nejstarší, jeho synové pak Sršně zakládali,“ vzpomíná. Stejně jako většina příznivců klubu i Zborník považuje za důležité, že si v něm vychovali vlastní hráče a pouze uměle nevytvořili tým z cizinců. „Radši sleduji kluky, co jsou tady od žáků až do áčka. Pro mě jako píseckého patriota je to klíčové. A jsem rád, že se toho klub chce držet,“ hlásí. Vztah fanoušků s basketbalisty je vzájemný. „Lidi chodí kluky rádi podpořit. Hraje tady hodně místních odchovanců, které fanoušci znají už od dětí. Hráči přijdou po každém zápase poděkovat, plácnout si. A to i když prohrají. Atmosféra mezi fanoušky a hráči je velice pozitivní,“ popisuje. Zborník má na hlavní tribuně své místo. Sedí vždy co nejblíž palubovky zhruba u středové čáry. A kolem sebe má další skalní fanoušky. „Jezdí sem lidi z okolí i z celého kraje. Kolega vyráží na každý zápas z Budějovic,“ ukáže na vedle sedícího muže. „A moc rád,“ doplní. Věrný příznivec má pro písecký basketbal aktuálně podobné přání jeho většina ostatních fanoušků. „Doufám, že se udržíme a po roce nespadneme. Myslím, že na to máme. Začátek byl skvělý, teď se zranilo pár hráčů. Hala se opravuje, jde to dopředu,“ uzavírá. |
