„Prezidentův muž Gabriel Attal,“ píše v titulku regionální deník Dépêche du Midi. Křesťanský deník La Croix vybral na titulní stranu fotografii Macrona s Attalem v pozadí a doplnil ji nadpisem „v prezidentových stopách“. Levicový deník Libération jde ještě dál a vedle Attalovy fotky píše „Macron premiérem“, podobně zaměřený list L’Humanité snímek obou politiků opatřil titulkem „klon“. Sousloví „Macronův chlapec“ (Macron boy), se objevuje napříč tiskem jako zkratka pro kombinaci mládí a loajálnosti.
Zatímco Le Figaro změnám ve vládě věnovalo několik analýz a rozhovorů, konkurenční Le Monde středeční úvodník zasvětil dění na Blízkém východě a domácí politiku popisuje ve striktně věcných textech o dnešních i budoucích krocích vlády.
„Sázka na Attala“, píše ekonomický deník Les Échos, podobně jako Le Figaro, který píše o „Macronově odvážné sázce“. Autor sloupku v deníku Le Figaro Michael Sadoun varuje před ukvapeným nadšením, které přichází „po mnoha vytáčkách, které už zajímají jen velmi omezené publikum“. „Nic není většího než kvality nastupujícího ministra, snad jenom nedostatky toho odcházejícího,“ poznamenává Sadoun.
Mnohé deníky vyzdvihují Attalovo mládí a bleskovou politickou kariéru, píše agentura AFP. Paul Quinio v deníku Libération píše o „záblesku mládí“ muže, který pro „politiku dýchá každým pórem“ a je zdatný komunikátor. Titulní stranu deníku Le Parisien pak zdobí nápis „sázka na mládí“.
Nejmladší premiér Francie. Macronovu image jde zachránit populární Attal |
Attalovi se dostalo i srovnání s komiksovým hrdinou. „Je to nový Lucky Luke francouzské politiky, který dokáže obrazně řečeno tasit zbraň rychleji než jeho vlastní stín,“ píše server Le Télégramme s odkazem na velká očekávání od mladého premiéra. „Má nepopiratelný talent, zejména pak na komunikaci, který ale nijak nezmění politickou hru, která ho čeká,“ píše server Sud Ouest.
„Zahájení kampaně pro rok 2027"
„Devátý leden 2024 není jen datem změny premiéra, ale oficiálním zahájením kampaně pro rok 2027, první den éry po Macronovi,“ píše Le Figaro o příštích prezidentských volbách, ve kterých už stávající hlava státu nemůže kandidovat. Minimální věk pro kandidaturu na prezidenta je ve Francii 18 let, v České republice je to 40 let.
Pokud novopečený premiér uspěje v „chůzi po minovém poli“ současné francouzské politiky, otevře mu to cestu ke kandidatuře v prezidentských volbách v roce 2027, píše server Républicain Lorrain.
Jako zištný krok vidí nominaci deník Libération, když píše: „Attal, Macronův záchranný kruh“. „Macronova zbraň proti RN“, píše ekonomický server La Tribune s odkazem na očekávaný souboj vládního tábora s krajně pravicovým Národním sdružením (RN) ve volbách do Evropského parlamentu.