Aby se ve Sportovním paláci, který poněkud zaostával za okázalostí a moderností zámořských arén, prosmýkl na výhodnou pozici, jedenačtyřicetiletý reportér se rozhlížel po obličejích pořadatelů. Pátral po sebemenším náznaku úsměvu.
Vlídný výraz na veřejnosti býval v Sovětském svazu naprostou vzácností. Je libo lhostejnost? Naštvání? Otrávenost? Netečnost? Protivnost? Přísnost? Ale jistě, jak si račte přát!
Jen přirozená vstřícnost se v ponurém stínu nemilosrdné bolševické diktatury nenosila. Zvlášť vůči cizincům ze západu. Jakmile tak Brodeur zmerčil aspoň její záblesk, využil té vzácné příležitosti.
„Skamarádil jsem se s uvaděčem, zásoboval jsem ho čokoládou a on mě pouštěl na nejlepší místa na tribunách,“ citoval jej deník Montreal Gazette.
Podobně si pamlsky, v socialistickém ráji nedostatkovými, získal kolegu z listu Izvěstija. Ten ho v redakci nechával vyvolat 35-milimetrové filmy značky Kodak, které ládoval do svého aparátu Nikon.
I díky neznámému vojínovi sovětské žurnalistiky mohli poté Kanaďané vzhlížet k ikonickému dílu, které léta viselo v leckterém obýváku, dětském pokoji, kanceláři, na zimních stadionech a ve výstavních síních.
Denis Brodeur pózuje se sekvencemi snímků vítězného gólu Paula Hendersona (vpravo).
Bek Valerij Vasilijev a centr Vladimir Šadrin v téměř totožné vyděšené póze zírají do branky, kam o vteřinu dřív padl puk z dorážky kanadského národního hrdiny Paula Hendersona.
Obránce Jurij Ljapkin odjíždí místa činu a vstřebává první příval zklamání. Za pletivem, které se tehdy nad mantinelem tyčilo místo tvrzeného skla, se domácích diváků zmocňoval šok.
Brankář Vladislav Treťjak bezmocně leží na zádech jako obrovský rudý chrobák a dívá se, kterak borci s javorovým listem na bílém dresu křepčí.
Jen v trenýrkách, ale vysoko nade všemi. Co vyčtete z nejslavnější Pelého fotky? |
Divoce jásajícího a nadšeně křičícího Hendersona s oběma pažemi vytrčenými ke stropu svírá parťák Yvan Cournoyer.
„Rusové nemohou uvěřit svým očím,“ stálo v popisku u snímku v jedné z mnoha knih, v níž byl zveřejněn.
Pouhých 34 vteřin zbývalo do konce velkolepého osmizápasového klání, které bylo překřtěno na Sérii století nebo na Studenou válku na ledě.
Týmově hrající Sověti v něm zaskočili sebedůvěrou sršící kanadské individuality a mířili za senzačním vítězstvím. Z prvních pěti mačů vytěžili tři výhry a jednu remízu, utrpěli jedinou porážku.
Autor ikonické fotografie Denis Brodeur se svým synem Martinem, někdejším slavným brankářem.
Následoval fantastický finiš zámořských profíků, kteří se podle vlastních slov začali rvát jako krysy zahnané do kouta. Závěrečné tři partie pro sebe urvali nejtěsnějším rozdílem 3:2, 4:3 a 6:5.
Vítěznou trefu pokaždé zařídil Henderson, do té doby jeden z nejméně známých členů hvězdného mančaftu. V posledním duelu vedl Sovětský svaz po dvou třetinách 5:3. A přece ještě byl udolán.
Kanadští fanoušci, původně povýšeně očekávající snadné spláchnutí bandy komunistických amatérů, po bídných výsledcích na domácí půdě spílali svým primadonám a bučeli na ně.
Nemohli snést ani pomyšlení na potupu, kterou by nezdar pro hokejovou kolébku znamenal.
Krvavá lázeň v bazénu. Jak si Maďaři vyřizovali se Sověty účty za okupaci |
Na druhou půlku historicky prvního střetu mezi šampiony ze dvou břehů Atlantiku odletěl do Moskvy taky Denis Brodeur jako nezávislý fotoreportér.
Sám kdysi výborně chytal. Na olympiádě v Cortině v roce 1956 pomohl Kanadě k bronzovým medailím. Do nepřátelské země se mu svým způsobem nechtělo.
Kanadští a sovětští hokejisté se zdraví po jednom z utkání Série století.
Jeho paní Mireille se v Montrealu na jaře 1972 narodil pátý potomek - Martin, z něhož časem vyrostl jeden z nejlepších gólmanů všech dob.
Sám Denis tenkrát marodil a nervoval se. Přes železnou oponu se necestovalo příliš často. Kolovalo mnoho fám. Varovali ho, že mu Sověti před návratem z letiště Šeremetěvo jeho fotky a filmy zabaví.
Nicméně nakonec si nabral několik zakázek a navzdory křečovitě sevřeným vnitřnostem se vypravil do říše zla. Jeho misi ztěžovalo například chabé osvětlení ve Sportovním paláci, zaostalost země a neochota hostitelů.
Taky výkon jeho povolání byl mnohem náročnější a složitější, než jak ho známe z digitální současnosti. Tolik se toho mohlo 28. září v Lužnikách pokazit!
Naštěstí se Brodeur ve třetí třetině přesunul k Treťjakově brance, neboť tušil, že by Kanada mohla vyrovnat. A nakonec po boku kolegy Franka Lennona z Toronto Star, jenž tenkrát pořídil podobně jako on, ulovil životní trefu.
Tajemný důkaz o Maradonově podvodu. Kdo vyfotil Boží ruku a kdo z ní zbohatl? |
„Nikdy jsem ji nemohl překonat,“ řekl později novináři Davu Stubbsovi. „Ano, fotil jsem (syna) Martina ve finále Stanley Cupu a olympijských her. Ale žádný z milionu mých obrázků nepřekoná skórujícího Hendersona.“
Po strhujícím vyvrcholení série a epochálním obratu, který z psanců a darebáků udělal národní hrdiny, se Brodeurův stres ještě vystupňoval.
Kanadští hokejoví fanoušci si sérii se Sovětským svazem užívali.
„Myslel jsem, že ten záběr mám. Ale bál jsem se, že ta úplně nejlepší fotka nevyjde,“ líčil.
Když sledoval rýsující se postavy na papíru ve vývojce, srdce mu tlouklo jako po dvouminutovém střídání mezi mantinely. Teprve pak z něj vše spadlo. Jo!
Podobné pocity se po triumfu nad Sověty rozlily po všech kanadských provinciích od Nového Skotska po Britskou Kolumbii.
Vy okupanti! Jak Čáslavská sklonila hlavu při sovětské hymně. A byla potrestána |
Hrdost. Vlastenectví. A hlavně úleva.
Ufff! Zvládli jsme to. Jsme pašáci.
Výsledek Brodeurova cvaknutí dodnes připomíná jeho krajanům chvíli, kterou si mnozí pamatovali nadosmrti.
Kolekci sedmnácti snímků Hendersonova historického zásahu Brodeur v roce 2010 vydražil za padesát tisíc dolarů.
Jeho slovutný synek Martin, šampion s New Jersey Devils a kanadskou reprezentací, nedávno prohlásil: „Nikdy jsem si záznam Hendersonovy střely nepouštěl v televizi, nehledal jsem ho na Youtube. Odmalička jsem měl na očích taťkovu fotku, což mi naprosto stačilo. Nic víc jsem vidět nepotřeboval.“
Slavné fotografiePokračování seriálu iDNES.cz, který nabízí příběhy slavných zpravodajských fotografií – ať už vznikly na bojištích, při přírodních katastrofách, ve vesmíru nebo „jen“ zachycují lidské osudy. Již jsme psali: Válečné porno? Zmrzačil ji manžel, portrét měl obhájit boj s Tálibánem Boj za mír v posteli. Johna a Yoko vyfotil teenager s falešným průkazem Jen v trenýrkách, ale vysoko nade všemi. Co vyčtete z nejslavnější Pelého fotky? Jejich první vražda. Voyeur s foťákem povýšil špínu New Yorku na umění Frajere, do naha! Momentka rozvášněných žen vystihla české devadesátky |
