„Třeba jednou jsme popíjeli u šváry, slavily se narozeniny, fotili jsme se. Přišel do práce a kolegové při pohledu na fotky užasli: Ty jo, tys doma seděl s Tondou Panenkou? Jo, my se známe, řekl jim suše. A co to je za holku vedle něj? To je jeho milenka, nakukal jim,“ rozchechtá se bodrý chlápek. A jen pro pořádek dodá, že vedle něj seděla jeho dcera.
Švagrovi spolupracovníci to zbaštili. Ne sami. Řada lidí sice váhá, někteří ale mají rovnou jasno v tom, že potkali bývalého československého reprezentanta. „Najdou se i tací, kteří ani nevěří, že nejsem on.“
Právě v létě na egyptské pláži klábosil Panenkův klon s jiným rekreantem z Česka. „Já přes německou cestovku jezdit nebudu, neumím německy,“ povídal mu Kuneš. „Jak neumíš německy? Vždyť jsi hrál v Rakousku, ne!?“ zmínil turista Panenkovo angažmá v Rapidu Vídeň.
Panenkovi je pětasedmdesát. Jsem jako lego, žertuje o sobě oslavenec |
Fotbalistův dvojník si myslel, že si z něj krajan dělá legraci. A tak ve hře pokračoval i on: „No jo, ale německy jsem se nenaučil.“
Až při odjezdu, když na něj český pár mával se zvoláním Tondo, šel s barvou ven.
„Já jsem Petr, ne Tonda!“
„Ty nejsi Panenka?“
„No nejsem.“
„Aha. My si říkali, že jsi nějaký mladý.“
Kunešovi bude šedesát, Panenka nedávno slavil pětasedmdesátiny. Spojovacím znamením je knír, typický pro oba. „Mám ho odjakživa. Co jsem vylezl mámě z lůna, namalovali mi ho,“ směje se Nepanenka. „Ve skutečnosti ho nosím od puberty, hned jak mi začaly rašit vousy.“
Antonín Panenka v pořadu 7 pádů Honzy Dědka
Za vším hledej ženu, tedy i za Kunešovým knírem. „Má ho kvůli mně, protože se mi to líbilo a líbí,“ líčí jeho manželka Milada, do níž se zakoukal v jejích patnácti a ve svých šestnácti. Od té doby jsou spolu, jako manželé už 37 let. Vychovali dvě děti, mají čtyři vnoučky a na ústeckém sídlišti provozují večerku.
Panenkou není odjakživa. „Dřív si mě občas pletli s Lábusem,“ jmenuje Kuneš populárního herce. „Slýchával jsem: Pozor, Rumburak!“
Až kolem čtyřicítky, když mu knír zhoustl, se převtělil do fotbalové modly sedmdesátých a osmdesátých let minulého století. „V hospodě mu někdo říkal: Nejsi ty Panenka? Tak jsem ho v roce 2003 přihlásila do televize Nova, kde hledali dvojníky slavných do pořadu Ne-e. Natáčeli jsme skeč, jak se Panenka žení. Peťa hrál Panenku - ženicha, další dvojník byl skrytý pod závojem jako nevěsta s knírkem,“ vykresluje paní Milada.
Petr Kuneš, kterého si lidé často pletou s fotbalistou Antonínem Panenkou, se svou manželkou Miladou.
Že by podobu s legendou zneužíval u dam, to Kuneše ani nenapadlo. Dodnes je do své ženy zamilovaný. A dává k dobru výrok nebožky tchyně. „Mluvili jsme o mojí podobě s Panenkou a ona na to: Vždyť on není žádný fešák! Vehementně jsem jí oponoval,“ cukají mu koutky.
I Petr Kuneš, nejmladší ze tří bratrů, propadl fotbalu, závodně nastupoval za Rudou hvězdu Ústí nad Labem, pak hrál za neregistrované, k tomu futsal.
„Nejdřív obrana, pak záloha, ve stáří útok. A v úplném stáří, když už jsem byl unavenej, jsem vlezl do brány,“ přibližuje svoji kariéru, kterou v padesáti uťal infarkt přímo na hřišti. „Myslel jsem si, že mám něco zablokovaného mezi žebry, tak jsem se o to víc rozcvičoval a ještě odchytal poločas. Až pak jsem řekl: Hoši, zavolejte mi sanitku, blbě se mi dýchá.“
Vylekaná manželka po nešťastné události vyhodila fotbalový dres i rukavice. Její muž totiž není žádná panenka, klidně by chytal dál. „Věděla jsem, že kdybych nebyla doma, na tajňačku půjde hrát zase,“ bojí se o něj. Zůstal alespoň u kuželek, hází za ústecký Sokol. „Ty hraju odmala, závodně od osmadvaceti.“
Petr Kuneš v kuželkářském dresu...
... a při dokulné v civilu.
Panenku vnímal Kuneš už odmala, ačkoli fandí Slavii, ne pražským Bohemians, s nimiž je básník fotbalu spojený pupeční šňůrou. Bohemku prý jen pije. Pamatuje si i Panenkovu proslavenou bělehradskou penaltu, originální vršovický dloubák ve finále zlatého mistrovství Evropy 1976 proti Německu.
„Viděl jsem ji v televizi. Na finále jsme se tehdy dívali všichni, i když v dětských letech mě nebavilo se na fotbal koukat,“ prozrazuje.
Sám si dloubák zkusil a také mu čelil. „Při natáčení Ne-e jsem střílel jako ženich, neúspěšně. V polobotkách to nešlo. Při zápase jsem si netroufl,“ vzpomíná. „A když jsem chytal, jeden kluk mě takhle vyškolil. Hrálo se v zimě a já se nestačil vrátit na střed brány, uklouzl jsem.“
Na Bělehrad! Před 40 lety prodali i boty, aby viděli Panenkův dloubák |
Svůj předobraz, který za národní tým nastoupil do 59 zápasů a vstřelil v nich 17 gólů, Kuneš ještě nikdy naživo nepotkal. „Chtěl jsem ho vidět v Budyni nad Ohří, kde měl při nějakém zápase čestný výkop, kousek odtamtud máme chatu. Bohužel jsme to nestihli,“ lituje.
Třeba se jednou potkají, do té doby bude Kuneš dál sbírat vtipné historky, dál ho budou žádat o fotku, byť on se trochu ostýchá. Jeho Milada se směje: „Že bychom si nechali udělat podpisové kartičky?“
