Pětatřicetiletý trenér vede od začátku sezony extraligové Prostějovanky a v dosavadních čtyřech kolech s nimi ještě neprohrál. „Velmi se mi tu líbí. Klub mi vytvořil perfektní podmínky, s rodinou tu jsme spokojení,“ vypráví v Národním sportovním centru Prostějov.
Ze zasedací místnosti se dnes opět přesune k palubovce, Prostějov hostí od 18.00 Frýdek-Místek a bude chtít svoji neporazitelnost natáhnout.
Přebíráte trenérské žezlo po ikonickém Miroslavu Čadovi, jenž i s přestávkou vyhrál v Prostějově od roku 2008 jedenáct extraligových titulů. Necítíte se pod tlakem?
Já si především vážím nabídky od tak tradičního klubu, jakým Prostějov je. Převzít taktovku po panu Čadovi je samozřejmě velká zodpovědnost, ale nemůžu říct, že by to byla nějaká tíha. Chci udělat dobrou práci, navázat na to, co se tu roky tak výborně budovalo, ale osobně to necítím jako skličující fakt.
Volejbal je masakr, říká sběratel titulů. Úspěšný kouč Čada skončil s trénováním |
Jak probíhaly námluvy s Prostějovem?
Rychle. V nadsázce řečeno, s panem Čadou (který teď zastává funkci generálního manažera týmu, pozn. red.) jsme byli po jednom telefonátě domluvení. Zrovna mě zastihl v autoservise, ale během chvilky mi podrobně a jasně vykreslil nabídku se vším všudy. Od podmínek k práci, přes hráčský kádr až po finanční stránku. Neměl jsem nad čím přemýšlet.
Nechtěl jste zůstat na rodném Slovensku?
Odchod jsem zvažoval delší dobu, už tak tři čtyři roky. Teď to přišlo v době, která asi ani nemohla být lepší. Dříve to nešlo kvůli rodině. Mladší dcera má za měsíc tři roky, starší synek v prosinci šest. Tím, že už trošku odrostly, se věci trochu pohnuly pozitivním směrem. Takže mi manželka dala zelenou. (smích)
Překvapila vás doposud něčím česká extraliga?
Ani ne, dlouhodobě jsem ji totiž sledoval. Od zpráv a sestřihů až po statistiky. Taky jsem udržoval kontakt se svými bývalými hráčkami, které šly hrát do Česka, takže jsem věděl o zdejší kvalitě. Možná mi ale trošku přijde, že vyrovnanost a nasazení je v každém zápase od každého týmu přeci jenom na vyšší úrovni.
A srovnání české a slovenské extraligy?
Co se kvality týče, myslím, že česká je výš. Je tu komplikovanější vyhrát titul, než tomu bylo na Slovensku, obzvláště ve Slavii, která má dlouhodobou tradici. Ale ať už tam, či tady, v Prostějově, obě organizace vyžadují poctivou práci a lidé, kteří se na tom podílí, budou vždy do jisté míry pracovat pod nějakým tlakem. Ambice klubů jsou podobné.
A jaké jsou tedy letošní ambice Prostějova?
My chceme dokráčet co nejdále, ale to je závislé na více faktorech. Samozřejmě nám musí sloužit zdraví. Tréninkový proces musíme ladit tak, abychom hráčky nevystavovali riziku zranění, jenomže některé věci člověk neovlivní, některá zranění jsou totiž nešťastná a nezaviněná.
Třeba zranění brazilské smečařky Jessicy Silvy.
Měla být jednou z bodových tahounek, ale vypadla. Její ztráta je trošku cítit, možná i proto jsme v zápasech trošičku obezřetnější. Jessica bude asi muset podstoupit operaci ramena, s klubem se dohodla na rozvázání smlouvy, takže s jejím návratem zatím nepočítáme. Půjdeme krok po kroku a uvidíme, kam to dotáhneme.
Přesto jste v aktuálním ročníku neporaženi.
Je začátek sezony, družstva se oťukávají. Klademe důraz především na naši hru, protože ještě na začátku sezony nemáme moc informací o soupeřích, ačkoli videoanalýza a rozbory tu jsou na vysoké úrovni. Nejlepší způsob poznání soupeře je ze vzájemných zápasů, takže čím víc bude sezona postupovat, tím lépe budeme takticky připraveni. Vítězství samozřejmě potěší, ale já osobně bych jim nepřikládal až tak strašnou váhu. Děláme vše pro to, abychom zvítězili, výher si ceníme, ale základní část je jedna věc, po ní přijde play off – a to je úplně jiná soutěž.
Loni v ní Prostějov skončil „až“ čtvrtý.
V ideálním případě chci dokráčet do finále. A tam se pobít o co nejlepší výsledek.
Přišel jste už do téměř postaveného týmu. Nemrzelo vás, že jste si moc nemohl vybírat hráčky, s nimiž budete hrát?
Vůbec. Stoprocentně jsem v tomto důvěřoval panu Čadovi. Z drtivé většiny jsem hráčky znal, pak navíc ještě přišla Michaela Pallová, slovenské reprezentační libero. Kádr je dobře postavený, cítím, že si sedl i lidsky a osobnostně.
Pan Čada v nedávném rozhovoru pro MF DNES pronesl, že on si sice hráčky mohl vybírat, ale že takovou pozici si každý trenér musí zasloužit.
Aktuálně nebažím po tom, abych mohl dělat taková rozhodnutí, uvidíme, jak se bude moje působení tady v Prostějově vyvíjet. Teď se ale soustředím na trenérskou práci.
Působil jste jako asistent u ženské slovenské reprezentace, takže kromě Michaly Pallové znáte i Karin Šunderlíkovou.
Během období, kdy už se vědělo, že půjdu do Prostějova, jsme si s holkami sedli a povídali si o tom. Ale jen krátce, měli jsme na repre srazu svoji práci. Já pak tým opustil, popřál jsem jim hodně štěstí s tím, že se uvidíme v Prostějově.
Karin Šunderlíková v modrém dresu slovenské reprezentace
Šunderlíková v minulém zápase nasbírala jedenáct bodů, a když před dvěma lety vyhrál Prostějov titul, patřila k nejlepším hráčkám celé extraligy.
Karin je, stejně jako ostatní hráčky, nepostradatelnou součástí. Hráčské funkce vás předurčují k tomu, abyste byli buď bodovým lídrem, nebo z druhé stránky, abyste bránili či přihrávali. Každá hráčka si může v týmu najít roli, a pokud se s ní ztotožní, může být tým úspěšný. Nemůže to být tak, že každá hráčka dá za zápas dvacet pět třicet bodů. Tak to nefunguje. Body Karin jsou pro nás ale velmi důležité.
Až začne nový reprezentační cyklus, budete znovu chtít být členem realizačního výběru Slovenska?
Aktuálně jsem dostal takovou neformální nabídku. Uvidíme, jestli trenér Mašek bude pokračovat dál, on by mě chtěl. Ale i já musím taky nad některými věcmi popřemýšlet. Hlavně co se týče rodiny. Moje manželka byla prakticky šest let na mateřské, za chvíli skončí, to vše budeme muset probrat. Není jednoduché jezdit čtyři měsíce za reprezentací. Doma zasedneme. A i kdyby k tomu došlo, nemohlo by to být bez komunikace s vedením klubu. Teď se soustředím jen a pouze na Prostějov. Pokud by byl prostor mezi ligou, můžeme se o tom bavit. Uvidíme, jaké to bude mít pokračování.
Co byste chtěl v Prostějově dokázat?
Prostějov je tradiční klub, do kterého přichází dobré hráčky. Já bych byl nesmírně rád, aby tato tradice dál pokračovala. Aby zkušené a dobré hráčky měly zájem sem přicházet a hrát a zároveň aby i mladé hráčky, které mají kariéru před sebou, cítily, že Prostějov je klubem, do kterého mohou přijít a rozvíjet se tu. To je moje vize.
