„Neřekl bych, že to bylo jenom o nás gólmanech, celkově oba týmy hrály dobře. Bylo to o jednom gólu. A jsem moc rád, že jsme ten rozdílový dali my. Vítězství bylo zásluhou celého našeho mančaftu,“ hlásil třiadvacetiletý rodák z Prahy.
Z pohledu diváka to vypadalo, že jste si hodně dobře postavil tyče u branky...
(usmívá se) To k tomu patří. Myslím, že tyče zazvonily asi dvakrát.
Pro vás je letošní sezona jiná. Předtím jste byl týmová dvojka za Pavlem Jekelem. Jak jste reagoval na zprávu, že bude kvůli zdravotním potížím dlouhodobě mimo hru. Bral jste to jako šanci, nebo se dostavila i obava?
Obava určitě ne, ale přišel nový gólman a já jsem se musel o post jedničky porvat. Povedlo se, jsem za to moc rád, pořád se ovšem učím. Je totiž rozdíl, jestli jdete do zápasu jednou za tři týdny, nebo chytáte třikrát do týdne.
A jaký je vztah mezi vámi a vaší dvojkou Samu Pakarinenem?
Myslím, že vycházíme dobře. Domlouváme se anglicky, takže v pohodě. A když je náhodou komunikační problém, je to z mé strany, protože občas angličtinu motám. Naštěstí Samu většinou chápe, co chci říct. (usmívá se)
Letos už máte na kontě i vychytanou nulu. Platí se něco do klubové kasy za první čisté konto?
Platí se za jakoukoliv nulu. Je jedno, jestli je první, nebo desátá. Trochu jsem počítal, že by k tomu mohlo někdy dojít, tak to pak na konci měsíce srovnám.
A třeba toho bude ve finále i víc. Mimochodem, například takový Martin Dočekal je asi taky docela pravidelným plátcem, mám pravdu? Jednou dá hattrick, teď v Přerově dva góly a asistenci...
(směje se) To je pravda, ten toho má požehnaně.
V sobotu míříte na led druhého Vsetína, jak se tam těšíte?
Moc, protože to bude moje premiéra. Ve Vsetíně jsem ještě nechytal.
Jan Mičán v dresu Třebíče
Za to se taky platí?
Naštěstí ne.
No proto, už jsem začínala mít o vaši peněženku skoro strach...
To už bych asi musel požádat o nějaký splátkový kalendář. (směje se)
Pojďme ještě k vaší výstroji. Vzadu na helmě máte datum 2. 3. 1949. A vy sám chytáte s číslem 49. Má to nějaký význam?
Je to datum narození mého dědy. Odmalička se mnou jezdil na zápasy a hrozně je prožíval. Už tady není, ale měl by velikou radost, že jsem teď týmová jednička.
