Mladý izraelský stát, vyhlášený 14. května 1948 na základě Rezoluce Valného shromáždění OSN č. 181 ze dne 29. listopadu 1947, musel již od prvních chvil své existence čelit agresi arabských sil. Tím začala první arabsko-izraelská válka, válka za nezávislost Izraele. Útok přišel nejen od všech přímých sousedů, tedy Egypta, Jordánska, Sýrie a Libanonu, ale i od přespolního Iráku a v omezenější míře se přidaly také Saúdská Arábie a Jemen.
Protože Izraelci si byli dobře vědomi nepřátelství z arabské strany, snažili se na obranu svého budoucího státu připravit již předem. O nákupu zbraní jednali v několika zemích, ale kvůli embargu OSN zakazujícímu dodávat zbraně na území končícího Britského mandátu Palestina, kde měly podle výše zmíněné rezoluce vzniknout dva samostatné státy, židovský a arabský, se téměř všechny země postavily k nákupním snahám Izraelců zády. Až na Československo, díky jehož dodávkám zbraní se nový židovský stát nakonec arabské agresi úspěšně ubránil.
Jednalo se především o dodávky velkého objemu zbraní pěchotních a příslušné munice. Kromě hmotných dodávek zajišťovalo Československo na svém území také výcvik části izraelského personálu, a to prakticky pro všechny druhy vojsk kromě námořnictva. Celou akci vedla naše strana pod krycí šifrou DI, což znamenalo „Důvěrně Izrael“.
