Ministr zdravotnictví Vlastimil Válek prohlásil, že léků je na českém trhu dostatek a problém vidí spíše v jejich distribuci do lékáren. Souhlasíte s ním?
Léků obecně dostatek je, je třeba ale specifikovat kterých. Protože se samozřejmě najdou i léky omezeně dostupné nebo nedostupné. My, kteří je distribuujeme jsme vlastně jako průtokový ohřívač. Co nám dodá výrobce, to prodáme lékárnám.
Není naším cílem je držet a neprodávat. Pokud v nějakých lékárnách léky nejsou, není to tím, že bychom je drželi v našich skladech, nebo že by je dovozce nechtěl prodat. Léky jsou pořád jenom zboží, i když velmi regulované a jejich distribuce je obchodní činnost. Prohlášení pana ministra je tedy více politické.
Neexistuje mechanismus, který by alespoň přibližně zajistil dostatek léků do všech krajů?
Takové mechanismy bohužel nejsou. To není nic neobvyklého, výpadky tu byly, jsou a budou i v budoucnu. V případě že léků není dostatek se snažíme podělit lékárny proporcionálně. Jisté je, že fakultní nemocnice má větší potřebu – přijde tam daleko více pacientů - než lékárna v malém městě.
Někteří velkodistributoři a vlastnicky propojené lékárenské řetězce čelí kritice, že získávají většinu problematických léků, které potom na trhu neřetězcových lékáren většinově chybí. Dochází k této prioritizaci v dodávkách a v jakém měřítku?
Toto je mýtus, který zcela vyvrací fakta, kterými disponuje jak Státní ústav pro kontrolu léčiv (SÚKL), tak ministerstvo zdravotnictví a jsou validována od nezávislé mezinárodní společnosti spracovávající data ve zdravotnictví, společnosti Iqvia. Data například ukazují, že v kritickém období nedostupnosti Nurofenu a penicilinu byly podíly dodávek těchto léků o celou třetinu vyšší ve prospěch neřetězcových lékáren, tedy neplatí, že by byly jakkoli řetězcové lékárny typu Dr. Max nebo Benu zvýhodňovány a opak je pravdou.
Reprezentujete velkou část léčiv distribuovaných v České republice. Budete na podzim a v zimě schopni distribuovat léčiva tak, aby jich byl všude dostatek?
Pokud dostaneme léky od dovozců a výrobců, tak samozřejmě budou. Je to ale trochu sázka do loterie, začátkem letošního roku a v prvním pololetí výrazně narostl výskyt angín a spály. To těžko můžete predikovat, stejně jako třeba u epidemie chřipky. Najednou jsme potřebovali mnohem více antibiotik. Nikdo nám ale dopředu neřekne, že to tak bude. Bude letos v zimě chřipková epidemie? Na situaci na trhu je pak těžké reagovat.
Tomáš Votruba
|
Kde tedy vidíte možnou hrozbu pro podzimní a zimní měsíce?
Největší problém je asi s antibiotiky. U streptokokových onemocnění je penicilin první volbou. Když je ho nedostatek, je to velký problém. U respiračních onemocnění je to jednodušší, paleta léků je široká. Ale i tam může vzniknout problém. Dobře to ilustruje příklad Nurofenu, sirupu pro malé děti. Začátkem roku ho přišlo 340 tisíc balení. My jako distributoři jsme ho vyprodali během čtrnácti dnů.
Podlehli tehdy lidé panice?
Ano, nakupovali si ho do zásoby. Ne každý ho ale využil a ty léky pak chyběly těm, kteří opravdu onemocněli. Minulý rok byl první „po pandemii“ a lidé se po dvou letech zbavili roušek. Byl to po dlouhé době první střet imunizované populace s infekty, kterým se dva roky bránili. Nikdo neuměl vyhodnotit, jak silný efekt to bude mít. Tento rok by k tomu už dojít nemělo, jsme čtyřiadvacet měsíců imunizovaní „normálně“ a vývoj by se měl standardizovat.
Za nedostatek léků si tedy lidé mohou tak trochu sami?
Nejhorší je strach z nepoznaného a zároveň prudká reakce na informace z médií, která informují že něčeho může být nedostatek. Lidé se předzásobují a léky chybí nemocným. Výrobci sem nemohou najednou dovážet pětkrát více nějakého léku, musí zásobit i jiné trhy.
Jsou v tomhle lidé pořád stejní? Nebo se situace od dob komunismu v něčem změnila?
Lidé jsou v zásadě stejní, máme to trochu zakódované z minula, kdy vždycky něco nebylo a tak jsme se snažili zásobit co to šlo. Na druhou stranu, ze začátku pandemie koronaviru jsem byl ve Spojených státech a panika tam byla minimálně stejná jako tady. U léčiv je to komplikované, protože mají expiraci a nakonec je vůbec nemusíte použít, protože třeba neonemocníte. Takovou paniku jako kolem Nurofenu ale nepamatuji. Bylo to velké téma i proto, že šlo o dětský lék a na to jsme všichni zvláště citliví.
Měl by podle vás řídit zásobování léky v kritických situacích stát? Má k tomu vůbec nyní potřebné nástroje?
Ministerstvo zdravotnictví nemá zodpovědnost za zásobu léčiv. Pokud se tomu pan ministr snaží pomoct, dělá to nad rámec svých povinností. Na druhou stranu je v zájmu státu, aby nemocnost obyvatel nepřekročila únosnou míru. K tomu podle mě moc nástrojů nemá.
Mohl by třeba nakoupit kritická léčiva do Státních hmotných rezerv?
O tom se určitě diskutovat dá. Musíme ale myslet na to, že pokud je tam budeme mít, jednoho dne mohou expirovat a vyhodíme je do koše. Mohli bychom se také smluvně dohodnout s některým z distributorů, kteří by si z těch rezerv mohli léky odebírat a naopak tam dodávat tatáž léčiva s delší expirací. To by se asi dalo provést, byl by to ale běh na hodně dlouhou trať, není to moc standardní. Státní hmotné rezervy jsou zřízeny pro krizové situace, nevím jestli je jí zrovna nedostatek antibiotik, je to na diskuzi.
Výpadky léků by měla od roku 2024 vyřešit novela zákona o léčivech. Jak konkrétně? A jste se zněním zákona spokojen?
To ukáže až praxe. Držitelé rozhodnutí o registraci by měli mít povinnost držet dvouměsíční skladové zásoby léčiv a tím zajistit situaci, aby firma byla schopna zásobit trh podle plánu. Je tam také opatření pro léky s omezenou dostupností, u kterých mají distributoři povinnost držet jednoměsíční sklad. To už teď většinou dodržujeme, z tohoto pohledu by se moc nezměnilo. Bude důležité, kdy stát označí léčivo jako to s omezenou dostupností. Pokud to bude v okamžiku, kdy už není na trhu dostupné, tak to bude kritické.
Jak to bývá v praxi teď?
Firmy většinou doufají a oznámení na SÚKL pošlou až v tu chvíli, kdy už problém je. Já to chápu, stále doufáte že centrála vše dodá. Je důležité také říct, že se bavíme o dvou segmentech léčivých přípravků. Ty volně prodejné totiž předmětem novely zákona nebudou. Novela má udělat nejlepší podmínky proto, aby nedostupná léčiva byly v takové zásobě, že překryjí jejich nedostatek. Nurofeny ani Ibalginy novela ale neřeší. Vidím tam ještě jeden problém.
Jaký?
Bavili jsme se o nové nutnosti dvouměsíčních zásob. Když tedy výrobce zjistí, že nestíhá a hrozí mu sankce, zapíše se na seznam a udělá si zásoby na dva měsíce. A tím to pro něj končí. Kde budou ale ty léky? Jednoduchý model na to neexistuje, ministerstvo zřejmě dělá co může. Ošetřuje ale pouze léky na předpis, ne volně prodejné léky, které byly tím významným problémem v minulosti.
Rakouská vláda investovala přes sto milionů eur, v přepočtu více než 2,4 miliardy korun, do společného projektu s farmaceutickým koncernem Novartis/Sandoz s cílem vyrábět léky doma, v Rakousku. Může být Evropa jednou ve výrobě léků soběstačná?
Může to být řešení, podle mě ale nemá smysl, aby si každý stát udělal svou továrnu na léčiva. Mimochodem, do téhle továrny nakonec Rakušané nebyli schopni sehnat dostatečné množství pracovníků a obsadit všechny provozní směny. Rakousko je kapacitně schopné zásobovat svou zemi a možná i někoho dalšího. Je ale otázkou, jestli by tedy měla každá země v EU mít továrnu a nějak se v té Evropě podělit. Otázkou zůstává zdroj účinných látek, těžká chemie je přece v Evropě krajně nepopulární.
To můžeme vidět i u nás, viz neochota místních obyvatel k těžbě lithia.
Není to vůbec jednoduché, problém to navíc řeší jen částečně. V Evropě bychom se teoreticky mohli domluvit na tom, že klíčové účinné látky by si EU začala vyrábět sama a dodávat je do státních továren pro celou unii. Bylo by to tedy hodně drahé a upřímně si to moc nedokážu představit. To už raději ty Státní hmotné rezervy.
Jak dobře podle vás ministerstvo zdravotnictví celou situaci komunikuje směrem k veřejnosti?
K té odborné dobře, každý týden například příslušným lékařským společnostem zasílá informace co mohou a co nemohou předepisovat. To je podle mě odpovídající. Laická veřejnost ale nepotřebuje tolik rozsáhlé informace, výsledkem bývají právě již zmíněné útoky na lékárny. Tam bych viděl prostor ke zlepšení.
