 |
Pilum najdete na mnoha vyobrazeních legionářů, ať je to plastika, mozaika nebo malba. Pro svůj typický tvar je snadno identifikovatelné a nezaměnitelné. Vpředu má kuželovitý nebo jehlanovitý hrot, následuje různě dlouhý dřík a spojovací část. To vše je vyrobeno z kovu a připevněno k dřevěnému ratišti s výraznou hranatou hlavicí. Ratiště je zakončené kovovým bodcem. Pilum bylo dlouhé 1,8 až 2,8 m, z toho kovová část 20 až 85 cm, a celková hmotnost se pohybovala mezi 1,2 až 2,5 kg podle toho, z kterého období pilum pochází.
Pilum vydrželo ve výzbroji legionářů od konce třetího století před naším letopočtem do konce čtvrtého století našeho letopočtu, tedy velmi dlouho, přestože bylo drahé a výrobně náročné. Důvod byl prostý – šlo o účinnou zbraň, která dokázala spolehlivě rozvrátit nepřátelský útok… a nic lepšího nebylo.
První otázkou je, kde se pilum v Římě vůbec vzalo. Jedna teorie, opírající se o archeologické nálezy, říká, že předchůdcem pila byly zbraně Samnitů, což byly jihoitalské kmeny, s kterými Římané vedli v polovině třetího století před naším letopočtem války. Druhá teorie vidí původ pila v iberských celokovových těžkých oštěpech soliferrum (z latinského solus – jen a ferrum – železo). Obě tyto teorie pocházejí ze začátku dvacátého století.
Římská mince zobrazující legionáře s pilem
Pozdější výzkumy naznačují, že pravděpodobnějším vzorem byla iberská vrhací zbraň zvaná falarica, která je z konstrukčního i taktického hlediska pilu nejpodobnější. Kromě toho poslední vykopávky ukazují, že podobné oštěpy používaly i jiné národy ve Středomoří, takže pilum je s největší pravděpodobností „kompilát“ několika zbraní podobné konstrukce.
Před zavedením pila Římané používali kopí zvané hasta, což není nic jiného než latinský výraz pro kopí. Zbraň byla standardizovaná, takže takto vyzbrojení vojáci byli označeni jako hastati. Původně byla legie menší, měla 900 hastatů v 15 manipulech po 60 mužích. Později byl počet hastatů zvýšen reorganizací na 10 manipulů po 120 mužích.
