Praktické použití
Účinné používání pila vyžadovalo výcvik. Dril byl v římské armádě na denním pořádku. Adepti na legionáře trénovali nejprve hod cvičným pilem, které bylo těžší než bojové. Cílem bylo posílit svalové skupiny paží a zad. Instruktoři kladli důraz na dálku a přesnost hodu a také na správné postavení, protože pro použití pil byla zásadní přesná koordinace pohybů v každé kohortě.
Kromě toho se adepti učili správně odhadovat dálku. Zde je důležité zmínit, že legionáři se učili házet pilum proti konkrétnímu protivníkovi, ne „naslepo“ proti jednotce, jak činili na začátku nepřátelského útoku lučištníci. S „ostrým“ pilem se cvičily zásahy „terčových“ figurín ze slámy.
V další fázi výcviku se používalo pilum praepilatum, s koulí nebo ploškou místo hrotu. Tato cvičná pila vrhali adepti proti sobě, čímž jedna strana cvičila zásahy pohybujících se cílů, zatímco druhá měla možnost na vlastní kůži vyzkoušet psychologický efekt „salvy“ oštěpů a možnosti krytí. V poslední fázi adepti zasahovali malý „tvrdý“ cíl, například lebku vola, čímž cvičili přesnost a zároveň získávali důvěru v průbojnost své zbraně. Kromě toho cvičili běžné disciplíny jako běh, plavání, různé skoky a posilování.
Reliéf zobrazující vojáky s oštěpy pilum
Stejně jako dnešní zbraně se i pilum nosilo nebo drželo v několika předpisových polohách. Ve stráži nebo pokud legionář stál, se pilum (pila) opírala bodcem o zem a legionář je držel pravačkou těsně pod hlavicí ratiště. V pochodové poloze se pilum nosilo opřené o rameno tak, že rukojeť ratiště byla přibližně ve výšce legionářova ucha.
V poloze pro boj zblízka (jako kopí) se používal horní úchop (nadhmat) za těžištěm, aby byla větší použitelná délka pila. Pilum se drželo ve výši kyčlí. Při dorážení nepřátel na zemi se používal spodní úchop (podhmat) také za těžitěm (podle výšky legionáře).
Podhmat se používal také před hodem, jako u běžného oštěpu. Pilum legionář držel vždy v těžišti, vyznačeném omotávkou, protože to mělo zásadní vliv na stabilitu a tím i přesnost hodu. Experimenty prokázaly, že maximální dálka hodu těžkým pilem se pohybuje mezi 30–40 metry. V případě hodu v rámci celé první řady jedné kohorty se dá předpokládat, že dálka mohla být v nejlepším případě kolem 20–25 metrů. Legionáři stojící vedle sebe neměli zdaleka tolik prostoru pro ideální nápřah a navíc musela druhá řada zachovat zhruba dvoumetrový odstup, aby neutrpěla zranění zadním bodcem pila.
