„Přišel jsem do jídelny na snídani, a zatímco obvykle se všichni bavili, tentokrát bylo naprosté ticho,“ vybavuje si uznávaný ruský historik, který krátce nato vstoupil na prestižní Státní institut mezinárodních vztahů v Moskvě, kde později také přednášel. Nyní jakožto otevřený kritik Vladimíra Putina pobývá coby hostující profesor Masarykovy univerzity v Brně.
To zpráva o invazi vyvolala mezi tehdejší sovětskou smetánkou takový šok?
Všichni věděli, že se stalo něco strašného, ale zároveň se každý bál to říct nahlas. O nějakých deset dní později jsem dorazil do Moskvy a zahájil studium na institutu. Snažil jsem se o situaci bavit s ostatními studenty, ale kromě dvou nebo tří o tom nechtěli mluvit. V té době na nejvyšší úrovni sovětské společnosti téměř nikdo z okupace Československa neměl radost, stejně jako loni z přepadení Ukrajiny. Každý se bál vyjádřit svůj postoj, ale s výjimkou nepříliš chytrých nebo naopak příliš agresivních jedinců byli všichni proti tomu. To se však bavíme o elitách.
Jaký byl postoj obyčejných Rusů?
Kvůli propagandě zcela odlišný. Prostí lidé tehdy stejně jako nyní této propagandě věřili a okupaci podporovali. Ve vlaku nebo od řidiče v taxíku byste se doslechli, že Brežněv dělá správnou věc.
V devadesátých letech byla v učebnicích okupace Československa popisována jako symbol totalitní a agresivní podstaty komunistického režimu. Ale někdy mezi lety 2008 a 2012 se ideologie Putinova režimu obrátila zpět k imperialismu, knihy se krok po kroku přepisovaly.
