Už krátce po posledním zápase Bostonu v uplynulé sezoně, sedmém duelu prvního kola play off proti pozdějším finalistům z Floridy, se Bergeron se všemi spoluhráči objal a mával fanouškům.
Konec kariéry se zdál být nevyhnutelný, nyní ho Bergeron den po svých 38. narozeninách oficiálně oznámil v prohlášení na klubovém webu.
„Nemám žádné výčitky. Cítím obrovský vděk a těším se na další životní etapu. Na ledě jsem nechal absolutní maximum,“ uvedl.
Celou štaci v NHL oddal jedinému klubu, který ho v roce 2003 draftoval. Za Bruins naskočil hned v následujícím ročníku a kromě jedné strávené sezony na farmě v kabině Bostonu nikdy nechyběl.
Za devatenáct sezon zvládl nasázet 427 branek a nahrál na dalších 613. V play off odehrál úctyhodných 170 zápasů. Šestkrát získal Frank J. Selke Trophy pro nejlépe bránícího útočníka v NHL, jednou King Clancy Memorial Trophy za zásluhy na ledě i mimo něj. V dresu Kanady vyhrál olympiádu ve Vancouveru a Soči, také Světový pohár nebo mistrovství světa v roce 2004.
Milník pro kapitána. Bergeron slaví tisící bod s Bostonem i celou NHL |
S Bruins se třikrát probojoval až do finále Stanley Cupu, ten však získal jen jednou, a to hned v prvním případě v roce 2011.
Favoritem byl Boston také letos, po suverénní základní části, ve které posbíral historických 135 bodů, však narazil na překvapení z Floridy hned v prvním kole.
Bergeron věnoval fanouškům v rozlučkovém dopise několik dlouhých odstavců, zavzpomínal i na své hokejové začátky.
„Když mi bylo dvanáct, jeden z učitelů se nás zeptal, jaký je náš sen. Mým snem bylo stát se profesionálním hokejistou. Možná jsem byl tehdy trochu naivní, vůbec jsem si nepřipouštěl, že by se to nemuselo povést,“ napsal.
Přání z dětství se mu díky tvrdé práci vyplnilo. A nejen to, vždyť dosáhl na daleko významnější úspěchy, než si jako malý kluk dovedl vůbec představit.
Teď ale usoudil, že je čas se rozloučit: „Není to pro mě snadné rozhodnutí, ale musím poslechnout své tělo a rodinu.“
Už loni touto dobou byl lehce na vážkách, nakonec však vedení kývl na roční smlouvu. Tentokrát už se přemluvit nenechal.
Poděkoval spoluhráčům, trenérům, agentům a spoustě dalších, kteří jej během úspěšné hokejové cesty doprovázeli. Nezapomněl ani na fanoušky Bostonu a celou organizaci.
„Bruins mají skvělou historii. Hrát na tak prestižní adrese i je velká čest. Přivítali jste mě s otevřenou náručí. Naslouchali jste mi, dávali mi cenné rady. A zdejší fanoušci jsou nejlepší na světě.“
Zavzpomínal také na úspěchy v národním týmu, v němž na několika velkých akcích patřil k tahounům: „Reprezentaci Kanady na tak prestižních akcích beru jako obrovskou poctu. Chci poděkovat všem, kdo mi to umožnili.“
Šok, zklamání a kapitánova bolest. Boston promarnil velkou šanci, co dál? |
Přiznal, že bez podpory svých nejbližších by v hokejovém prostředí nikdy tak výraznou stopu nezanechal. Vyzdvihl přístup rodičů i staršího bratra, který byl jeho celoživotním vzorem. Za svou hlavní oporu označil manželku Stephanii.
„Odložila si stranou vlastní kariéru kvůli mně a mé vášni. Můj vděk nelze vyjádřit slovy. Já a naše děti máme štěstí, že jsi tu pro nás.“
Boston tak přichází o klubovou legendu. A netrpělivě čeká, s jakým verdiktem ohledně budoucnosti přijde další klíčový centr David Krejčí.
„Mám v hlavě všechny možné varianty. Dávám tomu týden, měsíc, pár měsíců... Uvidíme,“ prohlásil český útočník na konci června.