- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Maroš Kramár a Vladimír Kořen | foto: Michal Sváček, MAFRA
Celý článek jen pro členy
Chcete číst prémiové texty bez omezení?
Jak se vám pracovalo ve vedru, a ještě k tomu na přímém slunci?
Maroš: Ráno jsem vyjížděl z Bratislavy a v rádiu hlásili, že bude jeden z nejžhavějších dnů v roce a že nedoporučují, aby se kolem poledne vůbec vycházelo ven. Dorazil jsem do Prahy a zrovna v poledne jsme vylezli na střechu a v pekelném žáru točili čtyři hodiny.
Vladimír: Navíc jsou na střeše vývody klimatizace, které z budovy odvádějí teplý vzduch. V kancelářích se všichni chladí, čímž nám ještě přitápěli. Ale moje nejteplejší natáčení to přesto nebylo, větší horko jsem zažil v Íránu. Točili jsme s geology dokument o nejdelší solné jeskyni na světě. Říká se jí jeskyně Tří naháčů a teploměr ukazoval přes čtyřicet stupňů. Nikde se nedalo aspoň trochu ochladit. A všude samá sůl, která nás štípala po celém těle. I tak na tamní krásu vzpomínám moc rád.
Maroš: Mně bylo největší horko v životě, když jsem měl možnost vyzkoušet si ve Francii řízení formule 1.
Svaly mi vyloženě hořely! Křičel jsem, aby mě pustili dolů, že už to nevydržím, byla to vážně ukrutná bolest.
Připojte se ještě dnes a získejte: