Puy de Dome.
Mytický kráter, kde se psaly dějiny Tour.
Neúprosná silnice, vinoucí se jako stuha po jeho úbočí, se strmou, místy až osmnáctiprocentní stěnou na samém konci.
V letech 1952 až 1988 se sem Tour vydala třináctkrát. Pak 35 let ani jednou. „Není to možné, už tam nedostaneme veškerou infrastrukturu Tour,“ dlouho tvrdil její ředitel Christian Prudhomme.
Přesto ji sem v neděli opět přivedl.
„Bude to supertěžká etapa. Závod se v ní roztrhá na kusy,“ věštil Tadej Pogačar.
Roztrhal se mezi muži bojujícími v úniku o etapové prvenství, pro které si po strhující koncovce šlapal 36letý Kanaďan Michael Woods.
Daleko za ním se mezi favority celkové klasifikace odehrávala velká pokerová partie.
Podle Pogačarova vrchařského pomocníka Felixe Grosschartnera bylo plánem stáje UAE Emirates „jet dnes trochu defenzivně a počkat na poslední kopec, až Jumbo něco udělá. Což se i stalo, Jumbo jelo opravdu tvrdě.“
Vingegaardovi domestici v čele s Woutem van Aertem a Seppem Kussem se v nižších partiích Puy de Dome postarali o výraznou redukci pole jezdců, až jich zbylo vpředu jen šest.
Ovšem to byla jen předehra. Hleděli jeden na druhého, hledali náznaky slabosti ve tváři konkurenta. Kdo zaútočí?
Pogačar to byl, na metě 1 400 metrů před cílem vyrazil vpřed ze skupinky favoritů.
Pouze nositel žlutého trikotu Jonas Vingegaard s ním zůstal. Ale jen na chvilku. Potom mu Slovinec nepatrně poodskočil. O metr, o dva, o tři. Ohlédl se. Já mu opravdu ujíždím, zjistil Slovinec.
Pic of the Day by @century21fr
#TDF2023
A.S.O. / Charly Lopez https://t.co/KHCGlMmCAH
„Když jsem začal s útokem, sledoval jsem stín za sebou a viděl jsem, že Jonas jede na plný plyn za mnou,“ popisoval Pogačar. „Cítil jsem, že mám dobré nohy, a tak jsem ještě víc přitlačil. Mezera se otevřela a já pokračoval sám až na vrchol.“
Se zaťatými zuby získával metr za metrem. Ne, nebylo jich mnoho, Vingegaard se držel, seč mohl. Přesto se mezera zvětšovala.
V cíli najel Pogačar na obhájce titulu osm sekund. Celkově jich nyní na Dána ztrácí sedmnáct.
„Ale hlavně podruhé v řadě urval v horském dojezdu Vingegaarda, což je velká výhra v psychologické válce,“ vyzdvihl v přenosu ČT Sport bývalý mistr republiky Petr Benčík. Rovněž exmistr světa Philippe Gilbert v roli experta Eurosportu poukázal: „Vingegaard tam nechal úplně všechno a nestačilo to. Což Pogačara mentálně posílí.“
Pogačar na Puy de Dôme útočil, Vingegaard ztrácel, ale ve žluté zůstává |
Najednou si všichni vzpomněli na prognózy expertů, že by profil Puy de Dome měl více vyhovovat Vingegaardovi. Včetně tvrzení někdejšího nejlepšího vrchaře Tour Michaela Rasmussena, že Dán může na slavné sopce najet na svého největšího konkurenta okolo 40 sekund.
Nic z toho se nenaplnilo.
Což Mauro Gianetti, sportovní ředitel UAE Emirates, neopomněl připomenout: „Myslím, že skutečně šlo o etapu, která Vingegaardovi víc vyhovovala, přesto jsme mu nakonec sebrali osm sekund. Není to moc, ovšem na téhle Tour bude před Paříží důležitá každá sekunda. Morálně i matematicky.“
Tak odlišné jsou dvě největší hvězdy této Tour, pojetím sezony, závodění i povahou. Slovinský extrovert versus dánský introvert.
Exkluzivní 25% sleva na startovné závodů Kolo pro život 2023. Pro nadšence i rodiny |
Stejně tak byli diametrálně odlišní dva muži, kteří se na Puy de Dome postarali v roce 1964 o bitvu, jež je mnohými označována za největší v historii Tour. Bonviván Jacques Anquetil a tichý rolnický synek Raymond Poulidor.
Siamská dvojčata v utrpení
Právě na Puy de Dome chtěl „věčně druhý“ Poulidor pokořit zdánlivě nezničitelného šampiona Anquetila, na nějž před etapou ztrácel 56 sekund.
Šplhali na svazích kráteru bok po boku, rameno vedle ramene, loket vedle lokte. „Byli jsme jako siamská dvojčata, bratři v utrpení,“ vyprávěl Poulidor.
Esta foto lleva años colgada en la pared de mi casa. Un regalo de mi amigo Kule. Cuando los ciclistas vienen a casa y se pesan en la báscula Seca ven a altura de sus ojos a Poulidor y Anquetil en Puy de Dome. Hoy tendré el placer de conocer esta mítica cumbre del #TDF2023 https://t.co/HkbPIuP6R7
Vnímali, jak ten druhý lapá po dechu, zatímco kolem nich hučeli diváci, kteří obsypali horu. Lišák Anquetil jel u vnitřní strany hory, jeho protivník po vnější. Třikrát Anquetil blufoval, že je v koncích, třikrát se ho protivník pokusil na velký převod odrovnat, jenže vše marné, Poulidor tím vyčerpával jen sám sebe.
„Já zpomalil, on zpomalil. Já zaútočil, on odpověděl. Bylo to neuvěřitelné. Nikdy jsem se necítil na kole tak zle,“ přiznal Poulidor.
Půl kilometru pod vrcholem konečně uspěl, začal se umdlévajícímu Anquetilovi vzdalovat. Teď bych ho mohl zlomit, uvěřil. Jeho sok se ocital blízko k mdlobám, v obličeji byl fialový, přesto udržoval přijatelnou ztrátu.
„Kolik?“ vyhrkl Anquetil za cílem na šéfa svého týmu Raphaela Géminianiho.
„Zůstalo ti 14 vteřin,“ uslyšel.
„To je víc, než jsem potřeboval.“
V Paříži jej potom popáté dekorovali šampionem Tour.
Mathieu van der Poel s portrétem a kolem svého dědečka Raymonda Poulidora na startu deváté etapy Tour
Když se tehdy drápali na Puy de Dome, podél trati hučelo až půl milionu diváků. Zato letos? Na poslední čtyři kilometry nepustili organizátoři žádného. Tak zněla podmínka od francouzských orgánů, jelikož oblast Puy de Dome se ocitla na seznamu přírodních památek UNESCO.
„Předtím mi z řevu fanoušků zvonilo v uších. A najednou nastalo ticho. Bylo to tak zvláštní,“ líčil vítěz etapy Woods.
Tam, kde praštili Merckxe
Dávka 50 tisíc aut, která na vrchol sopky každoročně vyjela, se ukázala být neúnosnou, přístup aut a osob na Puy de Dome byl tedy výrazně omezen. Což platilo i pro Tour. Také televizní komentátoři museli tentokrát zůstat v novinářském centru pod úpatím hory.
Zakažte dýmovnice, zadržte blázny. Jak se chce Tour zbavit exhibicionistů |
V roce 1975, kdy ještě na sopce fanoušci nijak limitováni nebyli, se zde odehrálo jiné drama. Legendární Eddy Merckx se při pronásledování belgického dua Bernard Thévenet – Lucien van Impe prodíral osamoceně špalírem fanoušků, když jej jeden z nich udeřil do jater pěstí. Bolestí lapal po dechu, krvácel, ale šlapal dál. Za cílem zvracel.
#TDF2023 / #Légende
Le Puy de Dôme c’est aussi 1975 : Eddy Merckx reçoit un coup au niveau du foie. Quel moment d’histoire de la petite reine…
https://t.co/q92sYkqKuZ
Útočník byl vypátrán, jenže Merckxovi do očí tvrdil: „Byla to náhoda.“ Od organizátorů dostal jen symbolickou pokutu jeden frank.
Merckx tehdy v etapě uhájil žlutý dres, ale dostával injekce proti bolesti, a co hůř, i léky na ředění krve. Následky byly pro něj v závodě katastrofické. Na šestý titul z Tour nedosáhl.
Puy de Dome se stalo začátkem jeho konce.
Eddy Merckx jako legenda Tour
Pro Tadeje Pogačara a Jonase Vingegaarda bylo zatím pouze jednou z kót, byť veledůležitou, na cestě za titulem z Champs-Élysées.
Hlavně zůstaň pozitivně naladěn. Takovým heslem se řídil Vingegaard, když dorazil na tiskovou konferenci po etapě.
Vzápětí podobně jako po porážce v pyrenejském Cauterets prohlásil, že sice ztrácet čas není nikdy dobré, ale tyto horské etapy ještě nenahrávají jeho silným stránkám.
„Nedopadlo to dnes pro nás ideálně, ale Pogačar nenajel žádný velký rozdíl,“ tvrdil také Sepp Kuss, superdomestik Vingegaarda. „Můžeme být s prvními devíti dny spokojeni. Když se podíváme zpět na loňský rok, pak jsme v této fázi závodu ztráceli okolo 45 sekund. Že je Tadej obrovský bojovník a bude naším největším rivalem, jsme věděli.“
Jumbo má stále žlutý dres, ale v psychologické válce letošní Tour jakoby najednou chtělo přehrát roli favorita číslo 1 na Pogačara.
„Když se podívám na poslední dvě horské etapy, pak je Pogačar v tuto chvíli možná trochu větším favoritem než Jonas,“ řekl sportovní ředitel nizozemské stáje Artur van Dongen. „Ovšem důležité bude až to, kdo oblékne žlutý dres v Paříži.“
Vingegaard prohlásil, že ve druhém a třetím týdnu se mu horské etapy budou zamlouvat víc. „Ty alpské by mi měly vyhovovat mnohem víc než Pyreneje nebo Puy de Dome. Už se na ně těším.“
Dvanáct etap stále zbývá.
Další tuhá horská bitva dvou velikánů se očekává v pátek, na Den dobytí Bastily, na Grand Colombieru.
Tam začne zničující koncová fáze závodu.
