V pronajatém domku v londýnské čtvrti Southfields se o ni v pondělí ráno pokoušely mrákoty. Sestře Ivoně povídá: „Tak jako sorry, ale já nemůžu dejchat. Za chvilku asi omdlím. Jsem děsně nervní.“
Sedmatřicetileté bojovnici při její rozlučkové šňůře nejvíc záleží právě na účinkování na jejím nejoblíbenějším turnaji.
Na Wimbledonu.
Už jako malinkou ji děda s babičkou, kteří ve městě na Temži žili, přivedli do zdejšího muzea.
„Od té doby je pro mě Wimbledon svatyní, tenisovou mekkou,“ tvrdí Strýcová.
Teď její prarodiče neskutečně prožívají její poslední zápasy v kariéře, kterou dočasně oživila po předloňském narození syna Vincenta.
Wimbledon 2023na iDNES.cz |
„Bojím se, aby nedostali infarkt z toho, jak moc mi fandí,“ prohlásila jedna z nejvýraznějších postav českého tenisu v 21. století.
Drobná, zarputilá, upřímná, vtipná, šikovná i hubatá.
Na klíně jí seděl blonďáček ve wimbledonské vestě a s vlastní akreditací, jemuž říká Víňa. Na tiskovku ho přinesla, aby dokončila utěšování po nehodě, která se přihodila v jídelně. Klouček si skřípl prst.
To bylo slz! Ale v rodině Strýcových zdaleka nevzlykal jen on.
Pláču, pláčeš, pláčeme
Jeho máma při návratu do All England Clubu zdolala Zanevskou, rodačku z ukrajinské Oděsy, která reprezentuje Belgii.
Po znamenitém úvodním setu udatně otočila ten druhý, získala posledních patnáct bodů v utkání a a po výsledku 6:1, 7:5 postoupila, čímž dojala sebe i své blízké.
„Po mečbolu jsem hned začala řvát. Nejdřív trochu a potom pod ručníkem už naplno,“ popisovala. „Pak jsem viděla, jak u kurtu pláče máma, tak jsem ještě přidala.“
Neslavila nějak okázale. Místo triumfálních gest se drbala na uchu. Mávla divákům, mezi nimiž seděl její někdejší kouč Tomáš Krupa i bývalý hokejista Martin Havlát.
Česká tenistka Barbora Strýcová se natahuje ze míčkem v prvním kole Wimbledonu.
Jásala především v duchu. „Hlavou mi letělo: Já vyhrála. A teď co? Měla jsem fantastický pocit. Jsem na svém posledním Wimbledonu a chci, aby se mi povedl, abych tu zůstala co nejdelší dobu.“
K tradiční akci ji váže opravdu mocné pouto. Ze všech grandslamů se jí zrovna tady dařilo nejvíc. V roce 2014 se prosmýkla do čtvrtfinále, kde ji zastavila pozdější šampionka Petra Kvitová. A o pět let později pronikla až do semifinále, v němž podlehla Sereně Williamsové.
Do kouzelného areálu minulý týden zavítala poprvé od července 2019, kdy v něm taky získala titul ve čtyřhře.
Já to tu miluju!
Otěhotněla, přerušila kariéru, porodila. Stále však doufala, že si zajistí příležitost rozloučit se po svém. Proto znovu začala trénovat a na jaře oznámila comeback.
Objevila se na antukových podnicích v Římě a Madridu. Představila se na trávě v Birminghamu a Eastbourne. Započtou-li se partie z kvalifikace, má bilanci 3–5. Výsledky však pro ni nejsou nejdůležitější.
„S raketou trénuju hodinu denně, chybí mi zápasová praxe. Jasnou prioritou je pro mě Víňa, který se mnou spí v posteli, přebaluju ho, je na mě fixovaný.“
Úspěšný start Wimbledonu. Slaví Bouzková, Vondroušová, Siniaková i Strýcová |
„Třeba místo regenerace s ním jdu na klouzačky. Nevyužívám chůvy. Pomáhá mi hlavně máma. Ten dvojboj mě vyčerpává. Ale když nastoupím, chci předvést to nejlepší, co ve mně právě je,“ tvrdí.
Z dvanácti akcí, na něž má díky pravidlům o chráněném žebříčku volnou kartu, si jich do kalendáře předběžně zařadila osm.
Definitivní sbohem chystá na US Open. Nicméně nejsilněji ji vábil Wimbledon.
Při čtvrtečním příjezdu okukovala, co se od její poslední návštěvy změnilo: „Hned jsem ségře vykládala, kde a s kým jsem hrála, co jsem dělala na tomhle místě. Úplně to tady miluju.“
Palec bolí jako čert
Vzpomínky se jí v hlavě jen rojí. Svou výpravu do semifinále mimochodem začínala na stejném dvorci, na nějž ji pořadatelé poslali v pondělí.
„První kolo jsem taky hrála na pětce s (Ukrajinkou) Curenkovou, takže jsem měla totální flashback.“
Oprášila řadu rituálů. V deblu se opět sejde s parťačkou Sie Su-wej, s níž tu ukořistila naleštěnou trofej.
Jakmile předá synka do babiččiny péče, znovu se stává práčetem, které pro vítězství obětuje cokoliv.
Česká tenistka Barbora Strýcová hraje bekhend v prvním kole Wimbledonu.
Proti Zanevské kmitala po scéně jako fretka, hrnula se k síti, povzbuzovala se a párkrát zaklela.
Po uklouznutí přemáhala zranění palce na noze. Pořádně nezabraly ani čtyři pilulky proti bolesti. „No jo, už v něm mám artrózu,“ poznamenala suše o prstu. „Půjdu na fyzio a snad bude v pořádku.“
Kurty chce opustit se ctí. Bez výčitek. Z výměn se snaží vymýtit opatrnost. Mateřství ji unavuje, ale taky jí ve sportu prospívá.
„Ve stresových situacích si uvědomím, co je v životě nejdůležitější a že vlastně o nic nejde. Proto jsem klidnější. Víňovi je totiž jedno, jestli jsem prohrála, nebo vyhrála.“
